„O svatém Martinovi se vypráví, že se mu jednou zjevil sám Satan v podobě Krista. Světec se však nedal zmýlit: ‚Kde máš své rány?‘ zeptal se.“ Rány jako znamení Kristovy identity na tomto světě neopouštějí stránky půvabné knížky, kterou Tomáš Halík vydal v nakladatelství Lidové noviny. Neostýchá se vystavovat Kristovy rány, což je počínání výsostně teologické.
Text: Žalm 8,5 a Jan 1,14
Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Ž 8,5
A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. J 1,14
Milí bratři a sestry, předmětem té otázky je Bůh, to on na nás pamatuje a ujímá se nás. To je první a veliké sdělení, jemuž říkáme zjevení: Bůh je to.
„Jasně, já ti rozumim,“ vtrhává o překot do nedokončené věty jeden diskutující druhému. Někdy mi takový drobný úlomek řeči uvízne v uchu a nedaří se mi ho dostat ani dovnitř, ani ven. Jsou to prvky rozhovorů, které nabývají forem jakéhosi nutkavého tiku. Ale proč ten spěch? Na co taková úpornost? Snad proto, že chceme druhému dát najevo zájem.
rozhovor s Michaelem Kocábem