Jen loutna zbyla mi
Jak léta starých dřev se v tobě ukládají
Viktor Fischl
Kam jsem se narodil?
Kam jsem se narodil
do doby marných smutků
proč jsem se narodil
z lásky či ze zármutku
do doby slabých dní
do nezhojené rány
jak člověk člověku
čas času zvoní hrany
stotisíc mladých vil
nesetře její vrásky
proč jsem se narodil
ze zármutku či z lásky
noci (j. š.)
jsou noci bože můj v nichž hejno černých vran
svým rvavým krákáním se rouhá nebesům
úlisným mácháním se blíží nad můj dům
ze sladké tíhy mdlob vždy znovu procitám
když slunce odchází na lože do chaluh
a temný vodopád důl světa zatopí
světlem svých tušení si svítím na stopy
což nikdy nenajdu cestu po níž jde bůh?