Číslo
Jak léta starých dřev se v tobě ukládají
vrstvení stalistá ztrát, smutků, zvadlých krás.
Však loutna zbyla mi a když ti na ni hraji,
z pestíků hvězd květ noci střásá čas.
Jak včely písně jdou a roznášejí v kraji
v kalichy srdcí těch, kdo trpí, času pel.
Jen loutna zbyla mi. Však když ti na ni hraji,
čas písní rozkvétá v hojivý jitrocel.
Viktor Fischl 1969
(Ze sbírky Krása šedin)