Pavel Kolmačka

Den co den, stoje u sporáku,
kuchyňským oknem vidíš čtverec dvorku.

Blázen si říká v svém srdci – Bůh tu není.

Haleluja, list poslední ve větvích plane.

Zůstanu u okna dlouho, až do setmění.

Dokud ho vítr, šašek, neodvane.

Zůstanu u okna, mrazem popsaného.

List starý, list Quijote, se zachvívá.

Dopřej mu chvíli, zlá, neúprosná tího.

Jsi neúplatná, jsi smířlivá.