Ježíš v „kázání na hoře“ bere sice vážně jen některá civilní práva římského státu, ale v zásadě nenabádá k anarchii. Učil, že některá civilní i náboženská nařízení nemáme dodržovat, pokud neslouží k pěstování solidarity v mezilidských vztazích.
zda k brutálnímu násilí mlčící indický premiér Narendra Modi nebo křupanskou virózou permanentně postižený president Zeman, který násilí schvaluje šibeničně-vulgárními bonmoty. V obou případech si veřejnost i facebook poznenáhlu zvykají na skutečnost, že násilí je slučitelné s demokratickou politickou kulturou.
Ve svých předchozích pracích sledovala Dana Moree přerod totalitních stereotypů učitelů základních škol do otevřených a tvůrčích postojů osobností uvnitř transformované společnosti, včetně základních škol. V poslední knize Základy interkulturního soužití (Portál, 2015) zkoumá naši současnou transformovanou společnost.
Milena Bartlová (viz např. Protestant 7/2013) patří k badatelům, kteří intenzivně zkoumají evropské středověké umění, a již více než jednu dekádu se zvláštním zřetelem k české reformaci. Mimo jiné je spoluautorkou representativního díla „Umění české reformace, 1380–1620,“ (Praha, Academia, 2010).
Pro pochopení přitažlivosti a inspirující síly nacismu je dobré si přečíst knihu Claudie Koonzové, Svědomí nacismu, Praha 2009. Je udivující, kolik vzdělaných a kreativních lidí se nechalo nachytat a nacismu podlehlo. Akademická půda nebyla vůbec imunní.
„Nastal čas skoncovat s bulvárně-mediálním mlžením, že opakované a často neúspěšné pokusy několika stovek uprchlíků ilegálně vstoupit do Británie tunelem pod kanálem La Manche lze přirovnávat k lodní invazi chystané Hitlerem na podzim roku 1940.“ Takto se ozvalo britské veřejné mínění, reprezentované komentátorem Alanem Travisem z The Guardian (31. 7
Dva svědkové stále inspirující
Hus se nepovažoval za výjimečný případ. Věděl o dalších, kteří usilovali o reformu církve. Proto si vážil dlouholetého přítele Jeronýma Pražského, který byl později popraven v Kostnici stejně potupným způsobem.
Někteří lidé s velkým zadostiučiněním tvrdí, že Hus sice odvážně a neústupně bránil pravdu až do smrti, ale přece jen byl dosti naivní a zbytečně tvrdohlavý, protože svou neústupností ničeho nedosáhl, církev nezměnil. A prý se příliš nelišil od svých soudců, protože i on prý schvaloval trest smrti pro kacíře.
I křesťané občas hovoří o lidských právech, překonají-li svůj teologický ostych a „církevně-postně-sebeomezovací“ přesvědčení o nepřípadnosti přemýšlení o tom, nač má člověk právo.