Číslo
Bledý muž cestou jde kol květin, které míjí
bez zájmu. Je v černém, v zubech s doutníkem.
Bledý muž přemýšlí v zahradách Tuilerií…
A občas v zraku mdlém to šlehne zábleskem.
Neb císař zpitý je dvacetiletou slávou!
Řekl si: „Potlačím ten nebezpečný sen
o svobodě, jež není víc než uschlou trávou!“
Svoboda ožila. Cítí se podveden.
Je v pasti. – Čí jméno na jeho němých ústech
se teď zachvělo? A jaký ho ničí žal?
To nedovíme se. Císař se slov už vzdal.
Snad přítel Tenaten by zajistil mu úspěch…
– Jak kdysi v Saint-Cloudu v poklidu večerním
i teď mu z doutníku stoupá modravý dým.