C. S. Lewis: Zázraky

Číslo

Ten, kdo by v útlé modrozelené knížce hledal podrobně podloženou definici zázraku a zhodnocení alespoň některých mimobiblických zázraků, bude asi zklamán. Lewis definuje zázrak jednoduše jako zásah nadpřirozené síly do přírody s odůvodněním, že je to pojetí nejbližší „běžnému čtenáři“. Tato nenápadná poznámka pod čarou na začátku druhé kapitoly je důležitá pro pochopení celé knihy: autor se obrací na „běžného čtenáře“, nikoli na theologa nebo filosofa. Běžný čtenář v tomto případě znamená kohokoliv, kdo ze zvědavosti sáhne po této knize. Křesťan, který si tuto knihu koupí, by ji měl spíš půjčovat svým nekřesťanským přátelům, než si ji založit do knihovny k dílům pojednávajícím o zázracích. Lewis u svého čtenáře nepředpokládá víc, než zběžnou obeznámenost s křesťanstvím a schopnost sledovat myšlenkový postup autora. Naopak ten, kdo ze své zkušenosti nezná hledání a pochyby a ztotožňuje se s učením církve, bude asi překvapen, čemu všemu Lewis věnuje zcela vážně svou pozornost, co vše je ochoten vysvětlovat a co všechno mu stojí za vyvracení. Celá kniha je tak daleko více apologetikou křesťanství než odbornou studií o zázracích.

Kniha se totiž skládá z obsáhlého a – přes velkou autorovu snahu povzbudit čtenářovu pozornost – takřka nekonečného úvodu. Sto dvacet pět stran z dvou set osmi zabere vysvětlování všeho možného, co Lewis pokládá za nutné zmínit, abychom „odstranili určitá nedorozumění“. Poukáže přitom na nedostatky naturalismu, vyvrátí mylnou představu, že vědecký pokrok oslabuje víru v zázraky, a pokusí se obhájit užitečnost antropomorfních představ při lidském uvažování a mluvení o Bohu. Posuzuje možnost existence zázraků z hlediska našich představ o vlastnostech přírody i z hlediska naší představy o Bohu. Ve dvanácté kapitole se konečně přiblíží ohlášenému tématu knihy natolik, že se pustí do objasňování významu zázraků v tomto světě – vychází přitom z knihy Dorothy L. Sayersové „The Mind of the Maker“. Zázraky nejsou vadou na kráse našeho přirozeného, řádem se řídícího světa, ale tím, co odhaluje jeho smysl. Ne nadbytečná nebo nevhodně zařazená epizoda, ale hlavní scéna Tvůrcova díla. Ve třinácté kapitole polemizuje Lewis s Humeovým „Esejem o zázracích“ – z beletrie se tak na chvíli ocitáme ve filosofické polemice. Teprve následující tři kapitoly pojednávají opravdu o zázracích – až na několik zobecňujících zmínek ovšem pouze biblických – a pak už zbývá jen epilog a dva dodatky, přičemž druhý dodatek o přímluvných modlitbách patří mezi nejsvětlejší místa celé knihy. Tři kapitoly o zázracích může „speciální“ čtenář, totiž čtenář s křesťanskou výchovou a vzděláním, číst po pouze letmém prolistování předcházejících kapitol a nebude zklamán. Lewisova práce s tématem je trochu jiná, než by se dalo očekávat. Nevysvětluje a neobhajuje jednotlivé zázraky, ale jde na to z druhé strany. Nestaví přijetí zázraků jako předpoklad pochopení křesťanství, ale přijetí křesťanství (totiž jeho základní skutečnosti, Božího vtělení) jako předpoklad pro pochopení zázraků. Neexistují zázraky bez vztahu ke Vtělení, nýbrž všechny odkazují právě na něj. I v těchto kapitolách Lewis zachovává svůj apologetický důraz – vysvětluje, že sestup Božího Syna do nedokonalého lidského těla není důkazem našeho významu, ale důkazem Boží lásky a zdůrazňuje nutnost hlásání zmrtvýchvstání ve smyslu počátku nového stvoření.

Lewisovy „Zázraky“ jsou knihou poněkud zdlouhavou, obsahující někdy nepřesvědčivé, někdy i chybné (použití Vergiliovy Aeneidy jako příkladu úmyslného porušování básnických pravidel) argumenty. Autentičnost toku Lewisových myšlenek převažuje nad formální propracovaností díla. Tyto nedostatky jsou navíc zesíleny nedokonalostí někdy až matoucího českého překladu. Zároveň je však tato kniha prosycena takovým množstvím oslnivě jasných formulací, že stojí za to jí věnovat pozornost a číst ji pečlivě. Podobně jako u jiných Lewisových knih i čtenář, který po nějaké době na přečtenou knihu zapomene, si může do svého dalšího života odnést několik podstatných vět, které mu jej pomohou osvětlit, několik „zlatých textů“ dnešního „běžného čtenáře“.

C. S. Lewis: Zázraky.
Přel. David Pithart
Návrat domů, Praha 1999. 218 str.