Číslo
Byl s námi ve smrti a bude v životě
v času a světle, které z něho prýští -
i nejjasnější slova jako v dřímotě
jsme vyráželi v prosbách k jeho příští:
Přijď, Pane, rozsviť neznámá zítra,
v nichž noci nebude, ba ani slz -
vždy stromu života dals nám už z jitra
ochutnat v předzpěvu kvetoucí trs.
A den je potom smrt jen v modrých šatech,
a blankyt lže jak všecka řeč:
my k tobě jdeme s žízní na rtech,
s palčivou hanbou časných řek:
Tys pramen v plameni, jenž hubí hřích;
svatý a milosrdný k první hlíně:
kéž Adam před tvým trůnem shoří na stupních
a nový vzbudí se a čistý ve tvém klíně!
Pavel Rejchrt, závěr z práce
„Lazarova cesta do Emauz“