rozhovor s Timothy Noblem
Co si myslíte o jménu, které si nový papež vybral? Pojí se v něm zřejmě tradice hned dvou řeholních řádů – jezuitů a františkánů.
Jeho volba jména stojí za pozornost. Je to jedna z věcí, které jsem u něj nemohl přehlédnout. Papež František se svým jménem hlásí k Františku z Assisi, což vypovídá mnohé o jeho pokoře, skromnosti a přístupu k chudobě. Ve jménu nového papeže můžeme vidět i jezuitskou tradici. Hlásí se jím k jednomu ze zakladatelů jezuitského řádu Františku Xaverskému, který proslul hlavně svou misijní činností. Což je pro papeže také velmi důležité. Myslím, že jeho jméno máme číst jako signál, že bude ctít a obhajovat myšlenku chudé a prosté církve, která je zároveň misijní, nebojí se vyjít na ulice a přiblížit se lidem.
Když to takto vysvětlujete, nemůžu se ubránit otázce, jak se asi bude cítit v papežské rezidenci. Ještě jako arcibiskup v Buenos Aires vzbudil pozornost tím, že se odmítl nastěhovat do arcibiskupského paláce a využívat vůz s řidičem a raději si zvolil prostý příbytek a cestoval hromadnou městskou dopravou…
Předpokládám, že mu to možná nebude úplně příjemné, ale že prostě bude muset. Víte, kdyby jako papež bydlel u někoho jiného, prostě by to vypadalo, že ho favorizuje. Vedení Tovaryšstva Ježíšova sídlí mimochodem hned naproti papežské rezidenci přes Svatopetrské náměstí. Asi by se mu více líbilo bydlet tam, ale zřejmě to nebude možné. Každopádně bude zajímavé sledovat, co papež udělá, ale myslím, že sám ucítí, že musí zůstat ve Vatikánu.
V čem by mohlo být přínosné, že nový papež prošel jezuitskou formací?
Je to velmi nadějné. Pro jezuity je typický určitý stupeň reflexivity. Je pro ně přirozené přemýšlet o světě a o tom, proč je v něm Bůh. Neznamená to, že by automaticky všechno odmítli jako špatné, nebo naopak přijali jako dobré. Snaží se promýšlet, co je dobré a co ne. Nechci říct, že jediní jezuité uvažují, ale u nich je to skutečně základní přístup ke světu. To by mohlo papežovi pomoci, až se bude třeba rozhodovat, co udělat s kurií. Nebude mít jen dvě možnosti – celé to zbourat, nebo nechat věci, jak jsou. Podívá se zblízka na to, v čem kurie práci církve prospívá a v čem ne, co je třeba změnit. V tomto směru chovám v nového papeže velkou naději. Myslím, že mu jeho formace pomůže v mnoha ohledech.
Promítne se nějak fakt, že papež byl jezuitou, do práce nebo vlivu Tovaryšstva Ježíšova?
Bude zajímavé to sledovat. Všiml jsem si, že papež je stejně starý jako generální představený Tovaryšstva Ježíšova, otec Adolfo Nicolás. Fakt, že nový papež prošel jejich řádem, jezuity určitě potěší a také na to budou hrdí. Víte, když se jezuita stane biskupem, zůstává sice jezuitou, ale protože složil přísahu společnou všem členům Tovaryšstva Ježíšova, že se biskupem nestane, ocitá se vlastně tak trochu na okraji jezuitské komunity.
Nicméně jezuitské kořeny jistě ovlivní Františkův pontifikát a myslím, že coby papež bude mít s jezuity dobré vztahy. Tím vlastně naváže na své předchůdce. V posledních deseti až patnácti letech nevidím žádné problematické momenty mezi papeži a jezuity. Benedikt XVI. v tomto ohledu nebyl jiný.
Jezuité přísahají papeži, že se vydají do světa, aby plnili zadané úkoly, a jistě se jim bude snadněji skládat tento slib někomu, o kom vědí, že jim hluboce rozumí.
Z jakých proudů a tradic, ať už v celé církvi nebo v rámci jezuitů, papež vychází?
Myslím, že z hlediska teologie je poměrně konzervativní. Celá záležitost je ale komplexnější. Ani v teologických otázkách není stoprocentní konzervativec. Svůj doktorát psal o německém teologu a filozofu Romanu Guardinim, velmi zajímavém a inovativním mysliteli ze třicátých let.
Ano, a víme o něm, že křtil děti svobodných matek a kritizoval své kolegy, kteří tuto praxi odmítali s odůvodněním, že děti nebyly počaté v manželství. Podle něj je tento důvod pokrytecký.
Ano. Víte, kategorie, které jsme zvyklí používat, nejsou vždycky úplně užitečné. Když se člověk stane papežem, staví se do čela církve, která vyznává určité věci a praktiky. Tak to prostě je. Věci v církvi se nezmění jen kvůli tomu, že lidem úplně nevyhovují.
Další zajímavý aspekt je, že ještě jako Jogre Mario Bergoglio byl v sedmdesátých letech zvolen do čela jezuitů v Argentině. Byl tehdy velmi mladý, alespoň podle standardů, které se na tento typ postů obvykle vztahují. V té době se jezuité velmi zabývali tématy jako je sociální spravedlnost a zastání chudých. Tyto zkušenosti jsou součástí jeho kořenů. Když se podíváte na jeho život, vidíte, že nejde o přetvářku. On je otázce sociální spravedlnosti opravdu oddaný. A není to samo sebou.
Mimochodem, u jezuitů panovala nedůvěra mezi těmi, kdo se stavěli na stranu sociální spravedlnosti, a těmi, kdo ne, kdo byli řekněme na straně vládnoucí garnitury. Mluvím teď o pozdějších sedmdesátých, osmdesátých letech a začátku devadesátých, kdy jsem měl možnost situaci jezuitů v Latinské Americe poměrně zblízka pozorovat. A on se coby jezuitský provinciál pro Argentinu zdá být na straně těch, kdo podporovali myšlenku sociální spravedlnosti.
A jak máme v této souvislosti rozumět tomu, že se nestaví příliš příznivě k teologii osvobození?
Víte, teologie osvobození vlastně už není součástí teologického curricula, a to ani v Latinské Americe. Ovšem mějme na paměti, že teologie osvobození byla úspěšná a mnohé její nejdůležitější důrazy se staly nedílnou součástí teologie jako takové. Dneska lidé dělají teologii osvobození, i když by ji tímto termínem třeba neoznačili. Je to třeba vědomí, že církev se musí citlivě starat o chudé a vyloučené, že Bůh je Bohem spravedlivým, že se nemůžete věnovat teologii, aniž byste brali v potaz společnost kolem sebe a svět vůbec. Já se domnívám, že papež František má tyhle věci v sobě pevně zakořeněné. Způsob, jakým žije, je inspirován teologií osvobození.
Papež František prošel jezuitským řádem. Jaké jsou rozdíly mezi jezuity v Latinské Americe a těmi, které známe z Evropy?
Osobně vnímám spíše společné znaky než rozdíly. Už to, že všichni jezuité procházejí stejnou formací, vytváří spíše vzájemná pojítka. Samozřejmě některé odlišnosti bychom našli: v Latinské Americe je u Tovaryšstva Ježíšova mnohem více mladých. I když i to se mění, dříve šlo o mnohem markantnější rozdíl mezi latinsko-americkými a evropskými jezuity než dnes. Faktem je, že jezuité z Latinské Ameriky mnohem častěji pracují s chudými lidmi. Také jsou v tom pochopitelně zběhlejší než jejich evropští bratři. Což je pochopitelné, v jihoamerických zemích je prostě mnohem víc chudých než v Evropě. O chudobu zakopáváte hned na prahu dveří.
Ještě se musím zeptat na temnější stránky jeho minulosti. Proti novému papeži se objevila nařčení, že spolupracoval s vojenskou juntou, která v Argentině vládla v letech 1976–1983.
Četl jsem o tom a myslím, že už se těžko dozvíme, jak to všechno bylo. Jsou lidé, kteří papeže velmi zapáleně hájí. Patří mezi ně například nositel Nobelovy ceny za mír, argentinský architekt Adolfo Perez Esquivel, který velmi jasně a hlasitě prohlásil, že papež s režimem nekolaboroval. Někteří biskupové ano, ale on ne.
Další lidé poukazují na to, že neudělal dost například pro záchranu dvou kněží, kteří byli zatčeni a mučeni. Jenže jinému knězi, který mu byl trochu podobný, dal Bergoglio svoje doklady, aby mohl prchnout přes hranice. Samozřejmě, že pře o tuto kapitolu papežova života nekončí. Sám papež říká, že udělal všechno, co mohl. Musíme také vzít v potaz, že Bergoglio byl tehdy poměrně mladý. Bylo mu tehdy mezi 35–45 lety. Nepocházel z bohaté rodiny a neměl žádné vazby a kontakty s vlivnými. Říká, že dělal, co mohl, a já nemám žádný důvod mu nevěřit.
Timothy Noble
se narodil v Londýně v roce 1962. Prošel jezuitském řádem. Studoval mj. anglistiku, filozofii a pedagogiku. V letech 1991–1995 studoval teologii na Jezuitské teologické fakultě v Belo Horizonte v Brazílii. Ve své doktorské práci, která vyšla letos ve Velké Británii, se věnoval roli chudoby v teologii osvobození. V Londýně založil Brazilské kaplanství římsko-katolické církve a stal se jeho prvním kaplanem. Jezuitský řád opustil v roce 2001. Přednáší na Mezinárodním baptistickém semináři v Praze. Je ženatý.
Teologie osvobození
Významný levicově orientovaný směr křesťanské teologie. Vznikl v 60. letech 20. století v Latinské Americe. Je silně sociálně kritická, vyznačuje se důrazem na chudé a lidi na okraji společnosti. Její označení se odvozuje od publikace Teología de la liberación, kterou napsal Gustavo Gutiérrez.
Rozhovor připravila Magdaléna Trusinová pro Český rozhlas Plus, konkrétně pro nedělní pořad Zaostřeno. Vysílal se ve zkrácené podobě 17. 3. 2013.