se jmenuje výběr „meditací na cestu k Velikonocům“, který z prací nizozemských bohoslovců pořídila pro české čtenáře Hebe Kohlbrugge, přeložila Jana Irmannová a Jan A. Dus a meditativní obálkou opatřil Tomáš Cejp. Osnovou meditací se staly starocírkevní biblické perikopy. Na rozdíl od českého agendárního kolektivu, meditují nizozemští autoři též nad biblickým textem připadajícím na Zelený čtvrtek.
Meditace se vztahují k postním a velikonočním textům církevního roku. Postní témata připravují vhled, Velikonoce pak jsou oním oknem, kterým k nám lidem hledí a přichází Bůh. Meditace jsou zaměřeny k této Boží aktivitě, jak připomíná pořadatelka souboru. (s. 9)
„Mystická“ radost Mojžíše, který je po čtyřicet dní „sjednocen“ s Bohem, má proto své důležitější nemystické těžisko v pozdějším, „civilně“ každodenním pobývání s lidem. „Je tomu tak u Mojžíše, je tomu tak u Eliáše a je tomu tak i u Mesiáše Ježíše. Společenství s Bohem nestaví žádné Berlínské zdi mezi svatou uzavřeností uvnitř a zlou všední hordou venku. Ne, kvůli té ztuchlé všednosti je ztlumena a zastíněna dokonce i zářící sláva. Dokud my lidé nedosáhneme ‚velikonočního bodu‘, znamená příliš mnoho světla ukvapenost.“ (s. 28; nad textem k neděli Reminiscere, Mt 17,1–13, W. Barnard)
Boží aktivitu připomíná např. výklad textu o vyhánění démonů prstem Božím: „Jestliže já vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo království Boží.“ (L 11,14–22) Neběží o ruku píšící na stěně Mene, mene, tekel, ufarsin – jak by si mohli myslet ti, kteří znají báseň o „andělech z pekel – mene tekel“. Jde o odkaz na prst Boží, který „psal“ Desatero a který zároveň připomíná „mířící ruku“ – k vysvobození z otroctví. Jde o přítomnost Boží stejně reálnou, jako je zaslíbena ctitelům, kteří prosí a žijí „v Duchu a v Pravdě“.
Sedminásobný odpor proti kristovské očistné činnosti chápe autor dějinně, jako sedminásobný odpor 20. století proti moci toho, který vymýtá démony: „Světové dějiny musí podat svědectví o moci toho, ve kterém se přiblížilo království nebeské. Ale i když vyvolá odpor sedminásobný, i tento odpor se rozplyne jako dým. Protože dokud bude Bůh prosazovat své právo na člověka skrze zjevení svého království, bude nastoleno a dodržováno i právo člověka na život… Sedminásobný odpor proti osvobození nezbavuje ještě Osvoboditele jeho moci. I Evropa smí ještě očekávat něco dobrého navzdory své neschopnosti dostat ze sebe byť jen jediné slovo.“ (s. 32; J. M. Hasselaar)
Velkopáteční meditaci předznamenává báseň W. Barnarda „Strom života“. Velikonoční pondělí prosvětlují básně G. Gezella, H. Gertera, P. Gerhardta a úvaha o nesamozřejmosti příchodu nového jara. Nejde o uctívání přírody. Máme pouze postřehnout, že Kristus je základ stvoření, který ospravedlňuje veškeré bytí. Proto se K. H. Miskotte odváží vyznat, že „Ježíš Kristus je zdrojem jara, toho jara, které není samozřejmé a nemluví samo od sebe, které se rozprostírá nad propastmi a ruší Nicotu.“ (s. 84)
Mému srdci je do tance
a nemůže být smutné
je plné radosti a zpěvu
a vidí jenom slunce zář.
To slunce, které se mi směje vstříc,
je můj Pán Ježíš Kristus
to, co mě pudí ke zpěvu
je to, co je v nebesích
P. Gerhardt (s. 85)
Boží okno. Meditace na cestu k velikonocům. EMAN, Heršpice 2000, 92 s., 95 Kč