„Zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli.“ (Filipenským 3,13–14)
Po premiéře během projektu Setkání 2005 Praha jsme měli možnost opět slyšet živě Bohdana Mikoláška a jeho nový komponovaný pořad písní CESTACÍL.
Po asi patnácti místech v Čechách a na Moravě to bylo zvláštní vydání v Praze v evangelickém kostele U Salvátora. Vedle své kytary vystoupil spolu se sborem „Pražští pěvci“ a sólistkou Monikou Drdovou – tu doprovázel i na varhany.
Ve zvláštním osvětlení prostoru, s velkou duhou jako cestou ke smíření, jsme mohli prožít radost z Mikoláškovy hudby. Na její kráse zanechala své stopy mše nejen tím, jak ji rámuje Kyrie a Agnus Dei, ale i tím, že ponechává prostor posluchačům, aby si naproti účinkujícím mohli také zazpívat.
Průzračný text i hudba křišťálových melodií se věnují tématům zapomnění, odpuštění, lásky, a zároveň východiska ze zapomnění. Jsou události, které člověk chce zapomenout, a jen velice těžko odpouští, a naopak záležitosti, které touží uchovat v paměti; jednou z nich je určitě láska. „Zapomnění je zvonu znění, v dálce doznělo, dobilo, co zbylo, nebylo a je a není,“ zpívá autor a ve Vzpomnění pokračuje známými tématy vyjití z Egypta, Sodomy a Gomory, putování pouští – jsou pro nás stále živá, ať už se týkají, „čtyřiceti let na rudém písku“, nebo mohou být třeba i neblahou zkušeností pobytu v cizině, která se může stát kdekoliv a komukoliv. Verš písně O co tady běží „Když Izrael z Egypta šel, držel ho za ruku Bůh“ se může stát v tom okamžiku velice aktuálním pro každého jednotlivce. Někdy je východiskem právě odchod bez ohlížení zpět jako v písni Solné sloupy – a nemusí se jednat pouze o Sodomu a Gomoru.
Mě osobně provázela v cizině Mikoláškova hudba z jeho dřívějších alb „Údolí“ a „Ulice“ a stala se mi světlem na cestě podobně jako v údolí třiadvacátého žalmu. Projekt Cestacíl jako by rozzářil témata, která se v Mikoláškově převážně folkové tvorbě vždy ozývala, je radostí, která působí hojivě, pohladí duši i v této hektické a sobecké době. Ukazuje na východisko a „Pozvání k naději“, která může být i nedělním zvonem. O tom si s ním dohromady zazpívalo na začátku i na konci cele publikum – shromáždění.
Nahrávka pořadu je k dostání jen vzácně. Nejlepší závěr by bylo samozřejmě pozvat Bohdana Mikoláška do dalších sborů. A i když se jeho pořad poslouchá nejlépe naživo, měli by o něm vědět i nakladatelé. Aby bylo na co zapomínat.
Bohdan Mikolášek, CESTACÍL 15. 10. 2006 Kostel „U Salvátora“ – Praha http://www.mikolasek.net/cestacil