Modlitba
Přišli jsme sem k tobě, Bože, a přinesli jsme si s sebou své životy. To, co jsme prožili těžkého: úzkost, zranění, obavy o naše blízké a naši vlast, prázdnotu a nezdary, strach z nemoci Covid i z politické situace v Bělorusku. Přinášíme si s sebou také to, co nás v životě těší: Lásku našich nejbližších, ochranu a bezpečí, které zažíváme, když se na nás někdo nečekaně usměje, vánoční svátky, milost, kterou můžeme zažívat různým způsobem. A tak ti za to dobré chceme děkovat a to těžké ti svěřit. Prosíme, přijmi nás, jako otec a matka přijímají své dítě, když za nimi přijde, jako sestra bratra, kterého má ráda. Děkujeme za naše společenství a prosíme – buď zde s námi.
Čtení Matouš 2,1–23
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘ Ale když Herodes umřel, hle, anděl Hospodinův se ukázal ve snu Josefovi v Egyptě a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské; neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ On tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a vrátil se do izraelské země. Když však uslyšel, že Archelaos kraluje v Judsku po svém otci Herodovi, bál se tam jít; ale na pokyn ve snu se obrátil do končin galilejských a usadil se v městě zvaném Nazaret – aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.
Vážení přátelé, sestry a bratři,
když se Ježíš rodí na svět, rodí se do politicky zkaženého prostředí: Král Herodes už přesluhuje. Čím byl starší, tím byl horší, takže si o něm v češtině říkáme pořekadlo „Zlý jako Herodes“. Matoušovo evangelium vidí Ježíšovo narození v politickém kontextu: Ježíš se narodí a už je pronásledovaný. Herodes ze strachu o svůj post brutálně vraždí. Jsme v Praze, a tak si můžeme připomenout, na čí straně je v tomto příběhu Bůh, na čí straně je v příběhu každé kruté diktatury. Nedaleko odsud najdete Betlémskou kapli. Není to žádná malá kaplička, je to veliká stavba, v níž kázal Mistr Jan Hus. Betlémská kaple se jmenuje po betlémských nemluvňátkách, dětských politických obětech Heroda. Po Herodovi zůstává v dějinách jen zlá pověst, jeho obětem na památku stavíme kapli, v níž zaznívá Boží slovo. Věřím, že tak se Bůh projevuje v dějinách i dnes. Diktátoři a kruťasové všeho typu mizí vždycky nakonec ze scény a zůstane po nich jen trochu pachuti. Ti, kteří se proti nim zdáli bezmocní, nejsou u Boha zapomenuti, ale žijí svým zvláštním způsobem. Připomínáme si je každé Vánoce, když mluvíme o betlémských neviňátkách, když si připomínáme oběti všech krutých diktatur, všeho zla. Zlo totiž v dějinách nakonec nevítězí. Vítězí Bůh a vítězí i pro ty, pro které sem přichází – pro malé a slabé, pro ty, o kterých si druzí mohou myslet, že za to Bohu nestojí. A přitom právě to jsou ty hlavní příběhy dějin – jak to vidíme na tom malinkém a velkém příběhu Ježíšově. Narozen někde na okraji civilizovaného světa, dětský politický uprchlík, který se zachraňuje díky laskavosti Egypťanů, kteří přijali rodinu uprchlou před pronásledováním. Návrat domů nemohl být domů, protože tam jen jeden despota nahradil druhého. A přece se pro něj našel nový domov – v Nazaretě, protože Bůh měl s Ježíšem už své záměry.
A věřím, že každý z nás – muž i žena – může prožít také kus Ježíšova příběhu, protože Bůh má své záměry také s námi. Boží dějiny se odehrávají v příběhu bezmocného dítěte. Boží dějiny se mohou odehrávat i v naší bezmoci. Vánoce v sobě nesou tiché světlo a radost. Ukazuje to i jiné Ježíšovo jméno – Immanuel, Bůh s námi.
Milí přátelé, přeji Vám, ať to prožijete nejen o vánočních svátcích, ale i ve všedních dnech, ve dnech, kdy všichni zažíváme ohrožení koronavirem a kdy lidem v Bělorusku ukazuje tamní diktatura svou krutou tvář – že nakonec všechno zlo světa prohraje a že vy sami na věci nejste sami, protože je s vámi Bůh, s kterým se setkáváte ve svých bližních i v malém betlémském dítěti. Nebojte se, zvěstuji vám velikou radost – narodil se vám Spasitel. Amen.
Připomeňme si nyní jména těch, kteří v Bělorusku v posledních měsících zemřeli jako oběti násilí a mocenské zvůle. Po jejich přečtení je uctěte minutou ticha.
- Aliaksandr Tarajkouski, 1986 – 10. srpna 2020
- Aliaksandr Vichor, 1995 – 11. srpna 2020
- Aliaksandr Budnicki, 1967 – 11. srpna 2020
- Mikita Kryucou, 1992 – 12. srpna 2020
- Kanstancin Šyšmakou, 1991 – 15. srpna 2020
- Arciom Parukou, 2001 – 16. srpna 2020
- Henadź Šutau, 1977 – 19. srpna 2020
- Raman Bandarenka, 1989 – 12. listopadu 2020
- Henadź Kiseĺ (dat. nar. a úmrtí není známo)
Kostel u Salvátora, Praha, 23. 12. 2020