Aj, vyšla sličná kniha básní V. V. Tydlitátové z Plzeňské univerzity, vydal Jiří Brauner, Kartuziánské nakladatelství Brno. Roku 2011. Sbírka má 123 stran, obsahuje sedm desítek básní a mnoho výrazných výzevných ilustrací. Na zadní straně obálky najdeme životní data s přehledem rozsáhlého díla. Na přední straně shledáváme hrozivě okatý strom a název díla Obratník jednorožce. Všechny básně jsou datované (2007–2010). Proto mají povahu jakýchsi osobních dopisů adresovaných kruhu přátel. Jde o bohatou alej meditací psaných prostým, perokresebným stylem, ale s bohatými podtexty z oblasti mytologické, antické, výtvarné a jiné. Jednorožec je mytická bytost představující blíže neurčené divoké zvíře s rohem vystupujícím z lebky. Je to symbol nepřemožitelné síly a nespoutanosti, ale též čistoty a nevinnosti. Smysl básnického spisku je výstraha: buď čistý, nebo nebudeš. Život je závratná hra va bank. Této hře se nevyhýbej, můžeš zvítězit. Rámem (spíše než rámcem) je kosmický řád, Jednorožec, Monocerus označuje malé souhvězdí zimní oblohy. Jedna dobová ilustrace kreslí jednorožce, na němž se řítí divý muž. Divým mužem básnického sběru Věry Veroniky je divá žena – autorka sbírky.
Začněme nejkratší básní Mezi světy: Půl člověk půl lev / Uvízla jsem mezi dvěma světy / Pravila sfinga / A podřízla si hrdlo. Tedy: uvíznutí mezi… Není pevné životní platformy. Nutno počítat s „půl životem“ (můj výraz – mb). Není jásavých jistot. Neobracej se k vysněným sfingám, ty spáchaly harakiri.
Můžeš, ba smíš prožít své červny. V básni Červen k nám zní: Vlní se nebe vysoké /A voní sena pokosená… Už půjdu také a sejdeme se v trávě / Tam, kde se její klasy oblaků dotýkají / Budeme jenom mlčet / Až přijdu za vámi / až přijdu moji milí. Život jsou příběhy. Některé příběhy zabloudily. Ale to není tragedie: Co bylo nebude / nevzroste zlatý strom / Brána se nezavře / Odešli žlutí psi / Vypravěč příběhů / Vzkřísí ty zabloudilé / Jsem jenom vypravěč / Jsem ten kdo vrací jména. (Z básně Příběhy) A na druhé straně, na rubu biblických příběhů, je to, co se nemá dít v Izraeli: pletichy, vraždy i jiná svinstva.
Jak mnozí milují krále Davida s harfou. Ale to je jen jakýsi nazlátlý patisk (můj výraz – mb). David byl důsledný vyvražďovač svých (možných) soků. Když je odpravil, zahrál jim oslavně na kinór. Obehrál i Hospodina. (Báseň Král David).
Vzácná je básnířčina orientace na svatého Františka: Všechny cesty vedou ke sluncím / Jdi bez obav / Všude září světlo / Září i v tobě / Uvidíš divy / Pojď(Z básně Srdce světa). Toto svatofrantiškovské znění se plaví za všechněmi básněmi víc nadané autorky.
Věra Veronika Tydlitátová, vdova po smělém vyznavači Janu Tydlitátovi a obklopena dvěma půvabnými dcerami, přispěvatelka do našeho dvouměsíčníku, vyškolená grafička a ilustrátorka knih, signatářka Charty 77, učí religionistiku na Západočeské univerzitě v Plzni. Jako judaistka brojí proti antisemitismu u nás (včetně našich církví) a politicky se angažuje proti neonacistickým trendům nebo tenzím u nás. Je autorkou řady knih, některé napsala s Milanem Balabánem. Nikdy nebylo tak zle, aby si s tím naše básnicky vznícená myslitelka neoporadila, Ave!