Klára Krásenská
Všechno se to vyvalilo naráz
bytosti z masa a kostí svědčí
v mezičase:
ještě řvou pily v lese
ještě se bortí ohlodané smrky
ale už to všude jiskří a praská
už se to nadechuje
nikdo tě nezadrží dešti
všichni jsou ti svědky
ve vylidněných městech
všichni pozvednou oči k horám
nikdo už nebude moci říct:
neviděl jsem potok natažený na skřipec
otrávené pole
mýtiny po výbuchu.
Jan Škrob
ZVRAT
loajalita vůči systému se začala
rozpadat ve chvíli kdy se ukázalo
že systém neexistuje
samozřejmě se dá přísahat
věrnost iluzi ale musíš jí aspoň
trochu věřit to jediné na co se můžeš
spolehnout teď je křehkost stín dravého ptáka
v letu andante vsouvám se do prostoru
o kterém ještě nic nevím potírám se pískem
tady a tady trhlina v toku cyklických věcí trny
zabalené do jemného plátna
systém jsou křivky grafů
a glitchující státní vlajky rozpraskané
monitory já jsem teď
ve všech stínech a pohybuju se
mezi portály nech mrtvé ať pochovávají
své mrtvé zbavujeme se všech slov
která odvádějí pozornost na důvěře pracujeme
tam kde má smysl smích se mění
ve štěkot a naopak říkám sice komuna
ale to o čem mluvím nemá pevné
hranice ani konkrétní území je to
to co se děje andrà tutto bene
cval jemná práce s dýkou
uspořádání sil o kterém se ještě včera
říkalo že neexistuje
neexistuje ale naopak to ostatní upravuju si límec
a masku a znovu procházím zdí
skoro jako by mělo začít pršet ale zůstává to
na úrovni předtuchy tisknu se k plášti
zvedla se vichřice příležitost vyměnit
knihy v knihovně o okna se otírají vlci