Před časem jsme s ulehčením přijali zprávu o zrušení trestu smrti. Právo na život zůstává všem, i zločincům, kteří se těžce provinili. Uvítali jsme tu zprávu a vidíme v ní úspěch lidskosti.
Kladu však v té souvislosti jeden závažný otazník: Mají u nás právo na život zaručeno opravdu všichni? Člověk je přece člověkem již od chvíle svého početí. Víme to, a také to neomylně cítí každá matka, která své dítě toužebně vyhlíží. Takové dítě má na život právo a všichni to uznávají. Ale co dítě, které matka nechce? Je snad v něčem jiné než to vyhlížené, je snad méně člověkem?
Zrušili jsme popraviště v našich věznicích, ale co gynekologické operační sály? Nestávají se pří každé interrupci také popravištěm? Uvědomují si to lékaři a ostatní zdravotníci, kteří tam pracují? Mluvila jsem s jednou ženskou sestrou, která ani po letech gynekologické praxe netušila, že lidský zárodek při interrupci trpí a že se snaží uniknout z dosahu smrtícího nástroje gynekologa. Mluvit o usmrcování v souvislosti s prací zdravotníka je ovšem velmi nepříjemné, netaktní. Přerušení těhotenství – to zní lépe. Je to však označení pravdivé? Slovo „přerušení“ v každé jiné souvislosti znamená, že něco na čas přestává a někdy později může dále pokračovat. Může však po „přerušení“ těhotenství pokračovat lidský život?
Stalo se na jedné poliklinice, že choromyslný chlapec pronikl do gynekologické čekárny a křičel na řadu pacientek: „Vy vražedkyně, vy zabíjíte své děti!“ Ten chlapec, řekli si všichni, nejednal normálně. Jedno však pocítil lépe než mnozí duševně zdraví: smrt řady dětí a lhostejnost k ní. To ho pobouřilo.
Problematika interrupcí je nesmírně složitá a situace žen, postižených nechtěným těhotenstvím, často velmi obtížná. V interrupci vidí jediné východisko. Ostatně proč ne, když se to provádí tak běžně a jiné východisko nikdo nenabídne? Řekne někdo takové ženě, že žádostí o interrupci dává souhlas k zabití? Zeptá se jí někdo, proč vlastně své dítě nechce? Nabídne jí někdo pomoc? Věnuje jí někdo aspoň chvíli času a promluví s ní pár slov?
Lidský život po naší listopadové revoluci nepochybně stoupl v ceně. Jsou nyní zachráněny i životy těžce provinilých zločinců. Udělejme něco i pro človíčky sotva počaté! Každé ženě by měla být dána možnost, než se rozhodne pro zrušení svého těhotenství, aby mohla s někým o svém problému mluvit. Měla by také uslyšet pár dobrých lidských slov, spojených s ochotou k pomoci. Při každém gynekologickém pracovišti by měla být zřízena poradna pro ochranu nenarozeného života. Tuto poradnu by měla navštívit každá žena před interrupcí a žádná interrupce by neměla být provedena bez pokusu o záchranu dítěte.
Věřím, že se najdou lékaři, psychologové, faráři, sociální pracovnice, prostě dobří a schopní lidé, kteří v takových poradnách budou pracovat rádi, s porozuměním pro problémy žen a celých rodin a hlavně s láskou k dětem. Pro každé ohrožené dítě aspoň pár slov, prosím.