(ad Poznámky k evangelickému žargonu, Protestant 9)
Autora trochu zrazuje mládí – nebo nedostatek asociací. I já, vyrostlý v brežněvovské normalizaci, tedy za časů gerontokracie (tyranské vlády starců) mám averzi k tomu, když se funkce legitimuje věkem. Ale že bych proto plédoval hned pro farní rady, nebo biskupy (dosl. dozorce)? Církevný dozorca je sice tuším nomenklatura slovenských luteránů, přesto mi zavání nekritizovatelným autoritářstvím a poněkud lágrovými souvislostmi. Rada mi zase vybaví všelijaké postavičky napumpované důležitostí vlastního úřadu (jen si vzpomeňme na všechny finanční a vrchní rady). Na milost bych vzal leda tak radu Vašátka.
Ale proč koneckonců nevyhledat biblické podloží (a konsekventní příběhy) právě i pro starší? Pokud v příbězích „staré“ smlouvy za něco stáli, nebylo to dáno jejich starobou ani starobylou moudrostí, natož pak zastaralými názory. Stáli za něco proto, že se jich zmocnil Duch – který i z tak zatuchlého materiálu jako je lidská zastaralost a ustaranost dokáže vytvořit vůdce na neprošlapané cestě naděje, svobody a pravdy. (Čti Nu 11,16–30.)