Z množství oslovených odpověděli jen málokteří. Zda to o něčem svědčí, ponecháváme na úsudku čtenářů.
1. Není pohled českobratrských evangelíků na postavu a dílo JLH zúžen, ba předurčen tím, že je vykládají především v teologické rovině, za kterou jako by zůstala „odmocněná“ rovina jeho veřejného působení?
2. Neměli bychom více respektovat pohled neteologů, kterým podle vnějších znaků (tj. veřejného vystupování v letech 1948–1969 doma i v zahraničí) nezbývá než JLH zařadit mezi ideologickou nomenklaturu 50. a 60. let?
Jan Šimsa, farář na odpočinku:
1. Nemyslím, že pohled z teologické roviny image Hromádky zužuje. Naopak spíše rozšiřuje, proti vnějšímu a povrchnímu pohledu na Hromádku jako na člověka, který se vrátil z USA až 1947 a rozhodl se v roce 1948 nebo později neemigrovat, ač to učinila řada jeho přátel, spolupracovníků a žáků, jako O. Odložilík, M. Kohák, J. Macek, Bl. Hrubý, P. Pitter, kteří tu 1945–47 intenzivně pracovali a rozuměli situaci hlouběji.
Hromádkův teologický význam nebyl doposud ani mezi českobratrskými evangelíky doceněn. I v pohledu na Masaryka je třeba vycházet z Hromádkovy recepce i kritiky. Pohled na E. Rádla bez úzkého sepětí s Hromádkou dvacátých let je zkreslující. Hromádku je nutno posuzovat podle jeho křesťanských spolupracovníků a žáků, jako byli V. Hájek, J. B. Souček, R. Říčan, Fr. Laichter, B. Komárková, M. Plecháč, J. Smolík, L. Hejdánek, J. Trojan a mnoho dalších.
Je nutno ho posuzovat i podle dalších neteologů, kteří se v důležité fázi zápasu o demokracii a lidská práva podle něho orientovali, jako např. Jan Patočka. Ale zatímco Hromádka vytvořil prostor, v němž i Patočka našel možnost se postavit tak říkajíc na pevnou zem (…), a tak vytvořil rámec, Patočka s mnohem větší intenzitou připravoval a sám zahájil postupnou stavbu náplně tohoto rámce. Hromádka měl tu obrovskou zásluhu, že vytvořil řadu podmínek pro vznik skutečného dialogu, ale sám se dostal na určitou hranici, kterou pak už nikdy nepřekročil; Patočka na tomto základě stanul, odtud vyšel, ale onu hranici překročil (L. Hejdánek, Dopisy příteli, 1993, str. 47–48, dopis z 24. 3. 1977).
2. Pro mnoho lidí omezeného rozhledu to byla jen kultivovanější forma kolaborace, napsal 24. 3. 1977 Hejdánek na okraj své úvahy, že Hromádka otevřel a až do posledních svých dnů udržel otevřený prostor pro levicově orientované občany (…), kteří nebyli marxisty, ani to nechtěli předstírat, kteří si zachovali svou svébytnost a i do budoucna se vyvíjeli po svém, aniž by vyhledávali polemická střetnutí s marxisty a komunisty (Dopisy příteli, s. 46).
Nelze podle mého soudu nijak respektovat pohled neteologů, kteří soudí podle vnějších znaků. Prostě se mýlí, ne-li něco horšího. Z velké části to jsou lidé, kteří a) buď odešli do ciziny a zatím neporozuměli tomu, co se zde dvacet, třicet, čtyřicet let dálo, b) nebo zde byli a čtyřicet, třicet, dvacet let drželi ústa zavřená a nyní si to potřebují vynahradit, c) nebo Hromádku přijímali, byli velmi účinní a stateční při střetu s totalitou, ale pro omezený rozhled se dali – na stará kolena – do vytí s kojoty a šakaly.
Neteologové s rozhledem a znalostmi, např. historici a politici Hromádkovi rozuměli a rozumějí. Jako příklad uvedu poněkud netypického historika, Jana Tesaře, který získal Hromádku pro podpis prohlášení k 1. výročí okupace v létě 1969, ale nepublikoval jej proto, že začalo zatýkání signatářů a Tesař neměl potvrzeno, zda Hromádka trvá na svém podpisu i za cenu trestního stíhání.
Kdo říká nebo píše, že Hromádka až do smrti podporoval totalitu, nezná jeho prohlášení pro Červoněnka po 21. 8. 1969, nebo je zbabělec, po případě člověk omezeného (tj. pouze ideologického) rozhledu bez ohledu na další konfesi. Do ideologické nomenklatury 50. a 60. let nemůže Hromádku zařadit snad ani ten největší nevzdělanec nebo kojot.
(Upozorňujeme, že tento text nereaguje na anketní odpovědi z minulého čísla; redakce jej obdržela spolu s předešlými.)