1) Co vás v upynulém mezidobí nejvíc rozesmutnilo a co nejvíc nadchlo?
2) Co považujete v současné chvíli za nejdůležitější, aby se česká společnost vyvíjela zdravě?
Antonín Střížek, akademický malíř:
1. a) Nejvíc mě rozesmutňuje zkušenost s pragmatismem v politice, v každodenním životě. V době totality jsme pragmatismus považovali za zdravý a rozumný. Nyní nám ukazuje úplně jinou tvář. To jsem zažil i během loňského tříměsíčního pobytu v Japonsku. Tehdy se tam o pragmatismu – v určitých kruzích – poměrně dost mluvilo, díky Havlově návštěvě a jeho přednášce Intelektuál a politika. Pragmatické činy nejsou jen příslovečně tvrdé, ale častokrát jde o zájmy, které nejsou příliš společenské.
b) Těší mne, že mám pořád důvěru v lidi, že společnost není totálně zdevastovaná, ačkoliv se to někdy zdá. Mám velkou důvěru v budoucnost, protože lidé, spoluobčané jsou schopni samostatně přemýšlet, i když na lidi se všeobecně nadává. Těší mne, že lidé dovedou artikulovat své pocity, něco cítit a za něčím jít.
2. Neměl by se vytratit pocit, že jsme zúčastněni na dění, jak v církvi, tak ve společnosti. Je důležité, aby lidé přemýšleli, aby si vůbec něco mysleli a aby si uvědomovali, že záleží na tom, co si myslí.