Byla to svobodná matka, farářská dcerka. Bydlela na hausbótu na Prinsengrachtu, kousek naproti kostelu Westerkerk. Občas jsme si popovídali, jak se vede jí a jejímu dítěti. Ten klučina se jmenoval Mensah – zrovna teď, během psaní se mi to vybavilo. Měl snědou kůži, jeho otec pocházel z Antil. Jenže už dlouho po něm nebylo vidu ani slechu. Maminka byla na všechno sama. Neděli co neděli sedával Mensah vzorně v kostele přímo přede mnou, v těch malých lavicích, které jsou tam pro děti, aby si s nimi kazatel mohl zvlášť pohovořit.
Později se přestěhovali do Haarlemu a ztratili se mi z dohledu. Jednou jsem ale od maminky zčistajasna dostal dopis. Ve škole, kam Mensah chodil, se připravovala vánoční hra a Mensah měl hrát anděla. Jenže paní učitelka prohlásila, že to by ho museli nalíčit na bílo. Andělé přece nejsou snědí, kdepak, ti jsou bílí!
Mensah se rozzlobil, maminka byla rozčilená a smutná. Ráda by věděla, co si o tom myslím.
Právě v ty dny jsem dostal malý dárek od svého nakladatele: vánoční knížku se spoustou obrázků z celého světa, jak si tu i onde představovali svatou rodinu. Marie, Josef i děťátko tam byli někdy bílí, jindy zase snědí nebo černí. Stáj byla jednou ve sněhu, jindy pod palmou, anebo zase na písečné duně, nebo někde v džungli. Josef a Marie byli oblečení tak, jak je zvykem ve všech těch blízkých i dalekých končinách; šaty jim hrály všemi barvami. A všichni tam byli, i s volkem a oslíkem, viditelně šťastní a radost jim zářila z očí: z těch modrých, hnědých, černých i šikmých.
Přišla mi ta knížka jako na zavolanou. Obratem jsem ji poslal Mensahovi a jeho mamince do Haarlemu. Nezpíval snad anděl Boží o pokoji na zemi pro všechny lidi?
Poznámka překladatele
Tento „malý vánoční příběh“ mi poslal Nico o vánocích 2017, měsíc před svou smrtí. A vracím se k němu s novým pochopením právě dnes, v této temné době…
…kdy Miloš Zeman je prezidentem ČR, a Andrej Babiš premiérem vlády ČR, a Tomio Okamura místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR;
… kdy se tito a další jim podobní šikovně vezou na lživých a nenávistných kampaních, zacílených jednou proti migrantům, jindy proti Romům, nebo proti cizincům, nebo proti muslimům;
… kdy tito politikové, a jmenovitě prezident, který by měl být svým spoluobčanům morálním vzorem, posouvají hranici toho, co je a co už není přijatelné, stále níž a níž;
… takže jejich obdivovatelé pod pláštíkem „vlastenectví“ beztrestně spílají dokonce i DĚTEM jiné rasy (např. v mateřské škole v Teplicích v listopadu 2017) a vyhrožují jim fyzickou likvidací.
Právě v této době potřebujeme takovéto OPAČNÉ příběhy, jako o Mensahovi a jeho mamince, která snad s pomocí jednoho spisovatele přesvědčila jednu učitelku v Haarlemu. Příběhy z Písma a Písmem inspirované. Drobné historky, ve kterých vítězí láska a pravda, humor a humanita. Kamínky do Davidova praku, jimiž Bůh Izraele zesměšňuje posměváčky, zacpává hubu chvastounům a mocné sráží na kolena. Potřebujeme takové příběhy, jaké psal náš bratr Nico ter Linden. Za jeho dílo buď Pánu Bohu chvála.
Jan A. Dus