Americká náboženská scéna je už dlouho v postojích vůči současné americké vládní administrativě hodně polarizovaná. Platí to hlavně o populaci, která se hlásí ke křesťanství. Na jedné straně jsme svědky jakési kvazi-náboženské oddanosti prezidentu Donaldu Trumpovi, která je asi hlavní bází a tmelem hnutí MAGA (Make America Great Again), na druhé straně je patrná stále stoupající aktivita těch, kdo všechny Trumpovy promluvy i skutky sledují a vnímají s odporem. Současná Trumpova zahraniční politika – akce ve Venezuele a válka proti Íránu – tuto aktivitu zatím rozhodně neudusila.
Protestanté deklarují nouzový stav
Církevní předáci z tohoto druhého tábora, většinou středoví či liberální protestanté, vydali nedávno prohlášení „Provolání ke křesťanům ve chvíli krize víry a demokracie“ (A Call to Christians in a Crisis of Faith and Democracy), které představuje tvrdé odsouzení americké „kruté a násilnické vlády“. Bylo vydáno 18. února, na popeleční středu, kdy křesťané vstupují do období jisté kajícné sebereflexe. Svůj podpis k němu připojilo mnoho známých a nepřehlédnutelných osobností. Seznam těch, kdo je hned na začátku podpořili, nevykazuje jen obvyklé aktivisty, ale zahrnuje celou řadu současných i bývalých předáků hlavního proudu protestantismu. S nimi tu figurují i mnozí prominentní pastoři a církevní činovníci, také řada profesorů a publicistů. Zastoupeny jsou i tradiční afroamerické a hispánské organizace a nechybějí ani podpisy katolíků či jedinců z evangelikálních církví či hnutí.
V prohlášení, které trochu připomíná Barmenské teze Vyznávající církve z třicátých let minulého století v Německu, se uvádí, že Ježíš Kristus je „Božím slovem, které se stalo tělem,“ a jako takový je tím, „komu patří naše primární loajálnost před všemi politickými frakcemi“. Prohlášení odsuzuje především „krutý, nespravedlivý a nezákonný“ postup vůči imigrantům, spojený často s neomluvitelným násilím, a v té souvislosti připomíná biblické učení na podporu imigrantů a naturalizovaných občanů, kteří jsou dnes často bez jakékoli analýzy obecně démonizováni jako kriminálníci. Současnou administrativu toto prohlášení charakterizuje jako „modlářství a herezi“, která zneužívá náboženství k politickým účelům, dopouští se bezostyšně „lží, korupce a diskriminace voličů“, zvyšuje ekonomickou nerovnost a usiluje o potlačení rasové a etnické rozmanitosti. Podle prohlášení jsou tak Spojené státy nyní v nouzovém stavu, který charakterizuje „normalizace nezákonnosti“ a útok na americká práva a svobody, hrozící „vykolejit či přímo zničit sám demokratický systém“ a celou zemi podrobit autoritářské vládě a tyranii. Prohlášení vybízí křesťany k vystupňování veřejných „akcí odvahy“, konkrétně vybízí všechny podobně smýšlející křesťany k dalšímu kolu celonárodních proti-trumpovských demonstrací pod sloganem „Žádné krále“ (No Kings), plánovaných na 28. březen. Může nám to odsud připadat jako alarmismus, který se pro Ameriku jako baštu demokracie nehodí, ale právě v Evropě máme historické zkušenosti, jak rychle se mohou poměry zvrtnout a dříve nepředstavitelné se stát skutečností.
Ačkoliv se k prohlášení připojila jen část zástupců evangelikální scény, průzkumy ukazují, že jenom asi čtvrtina evangelikálů dnes podporuje deportace ilegálních imigrantů, kteří jsou ve Spojených státech už pět let či déle, nedopustili se žádného násilí a nepředstavují tak hrozbu pro národní bezpečnost. Žádná z významných evangelikálních organizací také nepodporuje současné taktiky ICE (Imigrační a celní úřad) a CBP (Orgány pro ochranu hranic a správu cel). To nás vede k jiné aktuální protestní akci.
Křesťanské a židovské komunity podávají žalobu
Řada amerických náboženských komunit a organizací se nedávno odhodlala k zásadnímu kroku proti Trumpově hrozbě – a dnes již také praxi – protiimigračních útoků. V době, kdy velkou pozornost už poutala válka na Středním východě, se americká média hojně věnovala i žalobě podané společně prostřednictvím Institutu pro ochranu ústavy (Institute for Constitutional Advocacy and Protection) a Střediska pro víru a spravedlnost (Center on Faith and Justice) federálním úřadům ve Washingtonu, D. C. v úterý 11. ledna. Tato žaloba podaná jménem 27 celonárodních či regionálních církví a židovských obcí a organizací zastupujících miliony Američanů nese oficiální název „Mennonitská církev USA versus Odbor pro vnitřní bezpečnost (Department of Homeland Security, dále DHS)“.
Mennonitská církev USA jako největší americká mennonitská komunita ji zřejmě iniciovala proto, že odvolání ochrany bohoslužebných míst a aktuálních náboženských obřadů před zásahy imigračních úřadů pokládá za porušení náboženské svobody. Mennonité byli jedním z prvních křesťanských proudů požadujících jasné oddělení církve od státu a na severoamerickém kontinentu odporovali především politickým a společenským snahám usilujícím o provázání křesťanské a americké identity. Trvali na tom, že loajalita Ježíši Kristu a jeho cestě žádné takové ztotožnění nepřipouští. Kristova moc nespočívá v ovládání, ale v lásce. Nemůže být proto spojována se státní mocí a nemůže být začleněna do státních struktur. Ačkoliv původně si mennonité od oficiální politické scény udržovali určitý odstup, v roce 1968 si jejich Mennonitský ústřední výbor (Mennonite Central Commettee), prezentovaný jako „pomocná služba a mírová agentura“ a zastupující patnáct mennonitských a jim příbuzných těles v Severní Americe, otevřel ve Washingtonu, D. C. kancelář, jejímž cílem je monitorování různých činností federální vlády doma i v zahraničí.
Tato žaloba je mimořádným případem mezináboženské solidarity. Podobných žalob vyjadřujících podezření, že akce a nařízení Trumpovy administrativy přesahují svou pravomoc, je dnes už celá řada. Jednou takovou žalobou je ta, kterou nedávno podala Americká konference katolických biskupů (US Catholic Conference of Bishops). Tato žaloba je však první, kterou společně podávají američtí věřící z křesťanských a židovských denominací a dalších ekumenických či mezináboženských organizací. Vychází z premisy, že „poskytnutí pohostinství a bezpečí účastníkům sborového života z řad imigrantů a dalším bližním tvoří základní součást života víry“. Podavatelé uvádějí, že nejednají „z podnětu politických výnosů či povolení“, ale činí tak „v elementární víře, že každá lidská bytost, bez ohledu na místo svého narození, je božím dítětem, které si zaslouží důstojné zacházení, péči a lásku. Vstřícnost vůči cizinci či přistěhovalci je centrálním principem naší náboženské praxe.“
Žaloba připomíná, že Tóra jako základní text judaismu stanovuje tuto zásadu na 36 místech, a tedy častěji než kteroukoli jinou nauku: „Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské“ (Lev 19,34). Ježíš pak v evangeliích tento příkaz nejen potvrzuje, ale sám se s každým takovým cizincem ztotožňuje: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách a ujali jste se mne“ (Mt 25,35). Tato slova inspirují lidi po celém světě, aby s „cizinci“ zacházeli jako se samotným Kristem.
Komentáře připomínají, že předkladatelé žaloby vycházejí z toho, že řecký výraz xenos, který je tu užit, označuje doslovně „cizince“ neboli přistěhovalce a uprchlíky. (V českém ekumenickém překladu – „byl jsem na cestách“ – je tento význam žel oslaben.) Ono řecké slůvko se příznačně ozývá ve slově xenofobie, doslovně „strach z cizinců“. Právě tento strach dává tomuto slovu význam, jaký mu přiznává Evropská azylová komise (European Commission on Migration and Home Affairs), když xenofobii definuje jako „postoje, předsudky a chování, odmítající, vylučující a často urážející lidi na základě předpokladu, že jsou to cizinci, lidé, kteří nesdílejí naši komunitní, společenskou ani národní identitu“. Současná americká administrativa evidentně sází na tento strach z cizinců, a ti proto dnes mají důvod obávat se v Americe toho nejhoršího.
Věřící jsou si vědomi, že Ježíš xenofobii nekázal ani nepraktikoval. Naopak, byl modelem xenofilie, tj. „lásky k cizincům“, imigrantům, utečencům. Právě tyto lidi měl Ježíš v onom podobenství o posledním soudu a testu pravého učednictví na mysli. A to jsou přesně ti lidé, které máme podle podavatelů žaloby na starosti v našich svatostáncích a kteří se zde shromažďují v zájmu své tělesné a duchovní obživy. „Naše Písma, nauky a tradice vyjadřují jasnou, opakovanou a nevyvratitelnou jednomyslnost, pokud jde o povinnost přijímat uprchlíky, žadatele o azyl a imigranty, starat se o ně a chránit je bez ohledu na jejich dokumenty a legální status.“
Žaloba poukazuje na to, že násilné zásahy imigračních úřadů během náboženských obřadů, pastorací či jiných sborových aktivit by měly pro praktický život víry ničivý účinek. Hrozba ničím neomezených razií ICE a CBP v církevních a sborových prostorách a jiných svatostáncích se týká těch nejohroženějších mezi námi. Jejím důsledkem je, že imigranti se bojí přicházet na bohoslužby, na místa, kde jsou pro ně shromažďovány nejnutnější potraviny, kde je jim poskytována zdravotní služba, právní služby, kurzy angličtiny, kde je jim zprostředkováno zaměstnání, instruktáže a mnoho jiných věcí, které tito zranitelní lidé potřebují ke svému fyzickému i duchovnímu přežití. Takové akce by „zmařily komunitní bohoslužbu a podvrátily věrohodnost našich sociálních služeb a všeho toho, co má pro náš pospolitý život víry centrální význam“. Znamenaly by to, že náboženská svoboda není už ve Spojených státech samozřejmostí. Sil, které se nyní snaží náboženskou svobodu v naší zemi omezit, je mnoho. Je za nimi „touha vyloučit lidi, kteří po strastiplných poutích překročili naše hranice a přišli do našeho společenství ve snaze nalézt zde osobní i ekonomickou bezpečnost“.
Žaloba konstatuje, že DHS se „u vědomí důležitosti společných náboženských praktik“, jejichž cílem je „blaho lidí a pospolitostí, k nimž patří“, po víc jak třicet let své existence, tj. jak během demokratických, tak republikánských administrativ, choval zdrženlivě. Držel se zásady nevykonávat svou zákonnou pravomoc prostřednictvím násilných zásahů ve společensky háklivých lokacích, jako jsou bohoslužebné prostory, nemocnice nebo školy. Nezastavoval probíhající bohoslužby a nevyšetřoval, nezatýkal a neprováděl razie bez soudního příkazu. Bral v úvahu, že nemožnost přicházet na tato místa by pro lidi bez dokladů znamenala obrovskou osobní i společenskou ztrátu. Žaloba připomíná, že ICE a CBP měly vždy právo vstupovat do bohoslužebných prostor, když měly soudní příkaz nebo když nastaly naléhavé okolnosti. Když nějaká nebezpečná osoba na útěku vstoupila do bohoslužebných prostor, mohly ji tam bezpečnostní orgány následovat, aby lidi ochránily. Žaloba se tudíž rozhodně nepokouší znemožnit ICE a CBP vykonávat jejich zákonné povinnosti.
Problémem je, že DHS nyní náhle tento kurz změnil a politiku citlivosti zrušil. Na svých internetových stránkách zveřejnil prohlášení, že agenti ICE „jsou si vědomi, že mají volnost zasahovat proti ilegálním imigrantům všude“ a že „kriminální živly, jako vrazi, sexuální násilníci… se už nebudou moci schovávat v amerických školách a církvích“. DHS tak může konat své akce „po celé zemi, aniž by musel dodržovat dříve platná pravidla“. Federální agenti už také potvrdili, že cílem těchto akcí jsou i ti ilegální imigranti, kteří mají čistý trestní rejstřík. Tato změna odráží deklarovaný záměr prezidenta Donalda Trumpa deportovat během své čtyřleté vlády všechny ilegální imigranty ve Spojených státech. V obavách z tohoto nového trendu dnes žijí nejen komunity víry, ale i celé národnostní komunity tvořené lidmi „odjinud“.
Žalobě jde o to, aby tento nový trend, který znemožňuje komunitám víry jednat v souladu se svým přesvědčením, byl zastaven. Komentáře připomínají, že i První dodatek americké Ústavy zakazuje vládní zasahování do svobody občanských spolků a sdružení, včetně těch, jež mají na programu praktikovat náboženský život, pokud se neprokáže, že se jedná o „důležitý státní zájem, jehož nelze dosáhnout prostřednictvím méně restriktivních prostředků“. Ať už je nynějším cílem DHS při praktikování zátahu na imigranty cokoliv, rozhodně nemůže prokázat, že současné narušování náboženských praktik tradičních komunit víry je „nejméně restriktivní prostředek“ k dosažení tohoto cíle. DHS se o něco takového ani nepokusil. Také nepřinesl žádný důkaz, že předchozí praxe dovolovala zločincům, aby se schovávali v církvích, anebo jinak znemožňovala praktikovat dohled nad ilegální imigrací.
Nevíme, jaký tato žaloba či jiné akce namířené proti charakteru a záměrům současné americké administrativy bude mít efekt. Je ale jisté, že tento odpor vůči způsobu, jakým Trump prosazuje vlastní cíle ve své zemi, neoslabí ani jeho nynější zahraniční politika. I ta má mezi věřícími své zastánce i odpůrce, byť jejich skladba může být značně odlišná. Proto můžeme spíš očekávat jeho stupňování a možná i rozšíření okruhu věřících, kteří se do něj nějakým způsobem zapojí.
Základní odkazy:
https://acalltochristians.org/
Mennonité vs. DPS: https://1url.cz/veWaV