Ad Kalich před bankrotem?

Číslo

(Protestant č. 4/93)

Se zájmem jsem si přečetl rozhovor s Emou Suchou o nakladatelství Kalich a mohu jen říci, že mi posloužil jako další a nová informace o prostředí a lidech, s nimiž jsem dva a půl roku pracoval a kteří se v té době chovali úplně jinak.

Je zajímavé číst znovu citát z počátků ENA od dr. Brože a pak se jen divit, že jím řízená redakce zadávala do výroby taková množství knižních titulů ve velikých nákladech (Bible v kresbách 50.000 ks, Biblická dějeprava 50.000 ks, Broučkova pozůstalost 30.000 ks…), když bylo zřejmé, že „koupěschopnost obyvatelstva poklesne a knižní trh bude přesycen literaturou“. Do velikosti nákladů redakci Kalicha nikdo z ENA nemluvil, respektive mluvil, ale nebyl brán v potaz, naopak za zády vedoucího ENA byl např. náklad Allmenova Biblického slovníku zvýšen E. Suchou z 10.000 na 20.000 ks; kolik z toho je dnes prodáno? Je to 15 %, nebo 20 % (a jistě za to může zase ENA)?

Evangelické nakladatelství nikdy nebylo ztrátové, ztráta se trvale projevovala jen v oblasti vlastní produkce, řízené v rámci SR schválené dvoukolejnosti Kalicha. „K dokladům jsme neměli přístup a neměli možnost, natož pravomoc zasahovat“ je legrační citát pro ty, kteří vědí, že po celou dobu existence ENA její vedoucí neměl podpisové právo finančních příkazů; to měli pouze dr. Brož, E. Suchá, K. Smetana a ing. Zátorská… co k tomu dodat? (Bylo to předtím, v ENA i teď.)

Nelze se pak divit, že vedoucí ENA nejen že s „návrhem na reorganizaci souhlasil“, ale dokonce podle jeho návrhu SR také rozhodla (konkurs, pověření dr. Brože, nový statut…).

Zajímavou postavou je dr. Jeníček – ti, kteří s ním za ÚCN spolupracovali, se ho pak samozřejmě snažili zbavit. I on měl dříve příkazy s Kalichem spolupracovat, od vedoucího ENA však již ne, a protože se snažil jinak než bylo Kalichu příjemné, byl nežádoucí. Mně byl „politicky“ lhostejný jako každý jiný, ale odbyt dokázal rozproudit v porovnání se současností dobře.
Přikládám pár kopií dokumentů – dnes již pouze dobových dokladů, které jsou dnes pro mě již jen vzpomínkou a připomínkou, jak vše bylo.