(Protestant 1–3/96)
Kostelní nuda
je v mediálním věku nejmocnější zbraní Nepřítele. Vidím ho, sviňáka, jak se radostně pošklebuje, když před její existencí zavíráme oči, pak mají totiž jeho střely největší razanci.
Hlavně chci ale říct, že mi sestra J. Dvořáková-Hladká udělala hned trojí radost.
Za prvé svědectvím o tom, jak je možno se vezpívat snad do všech písní našeho zpěvníku, jsou-li spojeny se vzpomínkami na šťastné dětství s milujícími rodiči. Věřím, že tak je možno získat hudební cit i pro melodie dnešnímu člověku nejcizejší, v lásce přehlédnout trapné prohřešky proti pravidlům básnictví nebo sentimentalitu hraničící s kýčem. A ještě k tomu si zamilovat staročeštinu. Škoda, že to vše není dáno i mně.
Za druhé mám radost, že sestra chce mít ve zpěvníku písně bří Rejchrtů, S. Karáska i spirituály. Nemohli bychom něco udělat, aby to bylo hodně brzy? Třeba zatím aspoň rozmnožit nějaký Dodatek?
Za třetí je fajn, že máme se sestrou Dvořákovou-Hladkou společné oblíbené písně „Pod ochranou Nejvyššího“, „Má Pán Ježíš, má mě rád“ a „Hory doly stráně“. Požadavkem, abychom zpívali, „jak nám ve 20. století narostl zobák“, jsem nemyslel, že máme zavrhnout všechno ostatní. Když na to přijde, zpívám srdečně rád i pár evrgrýnů Jiřího Strejce nebo Martina Luthera.
rascal