„Ale abychom se nemýlili, pojmy se netunelují pouze v Čechách, ale i v Americe. Hnutí pro život (For life) bylo v sedmdesátých letech záležitostí demokratů; obsahovalo celé spektrum života: stavělo se proti násilí, zbraním, za sociální spravedlnost, proti trestu smrti, bylo pro lepší ekologii, ochranu přírody… Dnes je takto označováno úzké spektrum většinou konzervativních republikánů, kteří se staví proti přerušení těhotenství, ale jinak nemají problém třeba s prodejem zbraní.“ Aleš Březina, Tunely, amnestie a milosti, Sattelite 1–416
Náš redakční orchidejář objevil Vaculíkův Český snář – a v něm s údivem svého redakčního kolegu: „…(Jan Šimsa) přišel s malým chlapcem, který na svém vzácném tatínkovi měl celý večer oči a já jsem žasl, že vydržel sedět a napjatě nás poslouchat od sedmi hodin do půlnoci.“ Bodejť by ne, když probírali taková témata: „‚Zlí lidé‘, o kterých Jaroslav Šimsa píše z koncentráku, byli poraženi? Lze je porazit? Když ne, jak promyslet svět s nimi? Co když nás čeká uznat jejich existenci jako položenou, danou, trvalou? ‚Je otázka,‘ řekl jsem, ‚jestli odmítajíce rány, neodmítali bychom část Boha.‘ – Což je vyjádření, jímž jsem se chtěl přiblížit Šimsovi, a nic tím nechci říct o existenci či povaze Boha, ani o mém vztahu k němu. Šimsa se tomu téměř potichu jen divil.“