Petr Turecký

Podíval jsem se
na své zabahněné boty
prach stvoření
dopadající
na domy
stažené z kůže

dočasné chvosty
neposedných
zvířátek
často svazovaných
a bitých

procházím ulicemi
v zabahněných botách
oblékám se do svátečních rouch

Ráno nás vyzvedli dva podezřelí taxikáři a vezli nás nás na hranice s Jordánskem. Rusky prohodili něco v tom smyslu, že zboží je kompletní. Mafiáni? Předali nás na hranicích jinejm lidem a ti pak zase jinejm lidem, ti předali peníze z cestovky jednomu podezřelýmu dandymu, následovalo několik kontrol pasů a razítko Jordánska v pase.

Doba, v níž vznikají první díla židovské knižní malby, odpovídá spíše období působení malířů řadících se k baroknímu slohu než k období rokoka: M. A. Lublinský, D. Strauss, J. J. Etgens, M. J. Fissé, K. F. J. Haringer… U nich se také různě objevují již rokokové prvky, např.

Jak vypadalo umění té doby na Moravě? V knižní malbě se naplno projevuje barokní symbolismus. Zejména v díle Martina Ant. Lublinského (1636–1690) – umělce, jež prošel pravděpodobně školením u Karla Škréty. Jeho typický výtvarný projev nacházíme ve výzdobě zemských desek nebo členských matrik (obr. 1).

(U. Schubert, Graz 1992, s. 90–91.)

Šabtaj Šeftl ben Zalman Auerbach byl potomek uprchlíků z Vídně usazených v Mikulově, který vytvořil reprezentativní Jocerot (Kniha modliteb, dále viz slovníček) pro pražskou Maiselovu synagogu: Ms 242 (Fotografie mi laskavě poskytlo ŽMP

(U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 84–86.)

Arje ben Jehuda Leib z Třebíče

Židovská komunita v Třebíči patřila k nejstarším, v nichž působili židovští písaři a malíři miniatur. (Schubertová sice uvádí, že komunita je nejstarší, je však otázkou, zda malíři provozovali své řemeslo tam, či jako mladí odcházeli do učení jinam.

(Schubert, Urschula, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992 s. 62-67.)

Vydal ji v roce 1609 Israel ben Daniel Zifroni v domě benátského patricia Giovanni di Gara.

V osmnáctém století vzrostla poptávka po malovaných náboženských rukopisech. Souviselo to s postavením dvorských Židů, kteří nabyli v té době značného bohatství. Aby se poptávka pokryla, vznikla vlastní skupina vyučených písařů, kteří byli schopni tyto knihy ilustrovat. [U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 83nn.]

V Amsterdamu zřídil roku 1626 Manasse ben Israel tiskařskou dílnu. V té době se v Holandsku usídlovalo mnoho Židů, kteří tam přišli kvůli náboženským svobodám.

Tehdy se začínal i v židovském společenství uplatňovat mědiryt, zpočátku ovšem pouze na titulních stranách.

(U. Schubert, Jüdische buchkunst, zweiter teil. Graz 1992, s. 58-62.)

Rád bych upozornil na právě probíhající olomouckou výstavu s názvem Hra v kostky / Vítězslav Nezval a výtvarné umění.

Další ilustrace se v pražské Hagadě se staršími rukopisy neshodují ikonograficky, ale tematicky. Jde například o obraz „Hasenjagd“, který se objevuje v mnoha aškenázských rukopisech jako mnemotechnická pomůcka.

V roce 1526 Geršom ben Solomon Ha-Cohen a jeho bratr Gronem publikovali ilustrovanou hagadu,1) která obsahovala šedesát ilustrací, což byl na tehdejší dobu poměrně vysoký počet.

Nejstarší tištěná hebrejská kniha, jež nese datum, je Rashiho komentář k Pentateuchu, jenž se objevil v Itálii, v Reggiu di Calabria v roce 1475. (Více o význačném státníku a učenci I. Abravanelovi viz. cit výše, str. 22.)

Opačnou tendenci, směrem k zobrazování figurálních motivů, lze pozorovat právě v případě Hagad. Iluminátorům vyhovovaly Hagady i vzhledem ke svému malému rozměru a nakonec i velkou popularitou a faktem, že nebyly určeny pro užití v synagogách, ale při domácí pobožnosti. Jeden z příkladů je Hagada pocházející ze Španělska ze 14. stol.

(Cecil Roth [ed]. Franz Landsberger. Jevish Art an Ilustrated History. Valentine Mitchell – London 1971. Obrazová příloha je použita také z této knihy.)

Druhou etapou je doba po zničení chrámu. Zničení Chrámu, dosavadního centra náboženského kultu, nové životní podmínky a otřesy ve všech oblastech života židovské komunity, to vše se nutně odrazilo i v životě náboženském. Bohoslužby i liturgie nabývají pozměněných forem, svátky, mezi nimi i Pesach, opět mění svou duchovní náplň.

Složitý vývoj různých částí, jež obsahuje tato modlitební kniha, popsal B. Nosek v pesachové hagadě vydané v Praze roku 1996 v nakladatelství Sefer. Některé části je zde vhodné připomenout. Nosek rozděluje z historického hlediska dvě hlavní etapy. Tou první je doba po návratu z babylónského zajetí.