Tomáš Trusina

Lukáš 2,1–14

I stalo se v oněch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět

Na podzim ’99 uplyne 10 let od převratu, který představitelé naší církve, shromáždění zrovna na zasedání synodu, prožívali díky poslům z Národní třídy od samého začátku. K oněm deseti letům patří ovšem i zápas o pojmenování vlastní role pod vládou jedné strany.

S napětím leckdo odpočítával 24. března minuty, kdy začne válka. Mnozí prý měli těžké spaní. Najednou totiž národ začalo prudce zajímat, že jsme v NATO – a že tedy jaksi i naším jménem budou na Bělehrad i jinam padat bomby. Co kdyby Miloševiče – jak už se to ve válce dělává – napadlo oplácet? A co na to Rusko? Kdoví jak tohle skončí – do toho se ti Američané neměli pouštět…

Reakce církevních představitelů na jmenování vládní komise pro vztah církví a státu (27. 1.) byly poměrně jednoznačné ve své odmítavosti jako na podzim a při jejich zdůvodňování se objevila podobná historická reminiscence: členem vládní komise nemůže být komunista, znamenalo by to totéž, jako jednat o odškodnění obětí holocaustu s nacisty.

Začne-li se církev příliš starat sama o sebe, zavání to sebeopečováváním nebo alibistickým utíkáním od vlastních úkolů. S tímto předporozuměním otevře asi nejeden čtenář 4. svazek knižnice Spolku evangelických kazatelů, Téma: církev.

Do druhého kola se dostává rozhovor v LN mezi obdivovatelem evangelikálů, sociologem Petrem Hamplem, a jejich kritikem, farářem Pavlem Otterem.

Někdy před deseti lety koukaly naše děti na seriál Lost – Ztracení – o trosečnících uvízlých na tropickém ostrově. Když jsem se podivoval náruživosti, s níž jakožto počínající kritikové rozvinutého kapitalismu seriál konzumují, vysvětlovaly mi, jaké má všelijaké důležité sociální kontexty, podtexty a filosofické přesahy.

Spustí-li se liják (Martin ve Zdi 24. 12. 2016) Texty: Jan 1,1–14; Iz 55,10–11

J 1,1–14
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha.

V sobotní příloze Lidových novin Orientacevyšlo 12. září celostránkové interview se synodním seniorem ČCE a předsedou ERC Pavlem Smetanou. Věnujme mu pozornost – jednak proto, že je to v poslední době snad nejrozsáhlejší prezentace názorů představitele nekatolických církví, jednak proto, že přinejmenším polovinu témat, s nimiž se vyrovnává, otevřel v nedávné době náš časopis.

V sobotu 1. 8. 1998 zemřel ve věku 36 let Jan Svoboda, absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. V r. 1985 se oženil s Alicí Lisovou a měl s ní později tři syny. Byl jedním ze zakladatelů Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti. Připomeňme alespoň jeho rozklad Federálnímu shromáždění o výkonu vojenské služby z r.