Opustit bublinu

Číslo

Se snoubenci se setkávám velice rád, tato činnost patří k mé nejmilejší. Baví mě na ní snad úplně všechno. Je to příležitost opustit bublinu a dozvědět se něco ze světa. Na oplátku jim ukazuji Bibli tak, jak ji velmi pravděpodobně ještě nikdy neviděli. Domnívám se, že jako farář působím především jako osvětová osoba. A tak činím osvětu: vysvětlím jim, jak rozumím Bibli a hned první hodinu ji společně čteme. Prvním příběhem je vždy Kain a Abel. Někdo možná namítne, že pro snoubence to není úplně nejvhodnější. Ale já jim chci ukázat, že Bible popisuje Boha jinak, než jak ho vnímáme na základě kulturních předsudků my lidé. A že na svatbě se budu odvolávat k tomu Bohu, který je popisován v Bibli a nikoli k Bohu vyrobenému z našich kulturních předsudků. Nakonec příběh o Kainu a Abelovi je také o žárlivosti – dotýká se tedy velmi silně tematiky zamilovaných snoubenců. Příběh si společně přečteme a pak snoubence vyzvu, aby mi řekli, jaký je v tom příběhu Bůh. Často dojdeme k šokujícím závěrům. Snoubenci jsou překvapeni, že např. Bůh Abela nezachrání. Nebo že se sourozenci rodí do nespravedlnosti. Nebo že Bůh povzbuzuje Kaina, aby nenechal nad sebou zvítězit hněv. Cože, víc toho Bůh nedělá? To má „jen slovo“? Snoubenců se taky ptám, aby řekli, kdo z toho co měl. Nedávno snoubenec řekl: Abel byl hrdina. Společně jsme si uvědomili, že být hrdina je určitá hodnota. A že být za hrdinu bylo v dřívějších dobách velmi pravděpodobně větší hodnotou než být za každou cenu na živu. Stejně jako je v určitých kulturách větší hodnotou „čest“ než život za každou cenu. Hrdina vytváří ze svého života typ příběhu, který ten jeho konkrétní život přesahuje. K hrdinovi se mohou odvolávat a hlásit druzí. Mnozí. Co z toho Abel měl? Proč Kaina nesrazil blesk z nebe, když na Abela útočil? Proč musí umírat na Ukrajině ženy a děti a kluci musí do války? Příběhy hrdinství a zbabělosti a také prohry s touhou po moci se odehrávají neustále, všude, co je lidstvo lidstvem. V našich domovech i za dveřmi našich domovů. Můžeme nebo nemusíme hledat vzory a hlásit se k nim. Hledat, kde by mohla být pravda. Má to ještě smysl? Možná věřící není ten, kdo věří v existenci Boha, ale ten, kdo hledá onen smysl. A kdo věří, že učit se hledat má smysl i dnes. Činnost osvětová :–)