Poměrně často se – jako pravděpodobně každý – setkávám s lidmi, kteří se k náboženství vůbec a křesťanství zvláště staví buď s velkou nedůvěrou nebo vyloženě odmítavě. Příčiny jsou samozřejmě různé. Patří k nim positivistická klišé o tom, že věřit v Boha je špatné, protože to není racionální.
V loňském roce jsem vyvolal poměrně výraznou vlnu emocí článkem, v němž jsem se stavěl proti homofobním postojům, jež různí lidé, kteří se zaštiťovali a zaštiťují křesťanstvím, ventilovali v souvislosti s průvodem Prague Pride. Letos jsem se rozhodl zajít ještě o krok dále. Mou motivací přitom není snaha někoho provokovat.
povídej mi o vlkodlakovi
co žije ve skříni mezi tvými šaty
povídej mi jak ve tvém
pokojíku kvílí meluzína
nebojíš se tmy ale bytostí které z ní vystupují
jako je zlý čaroděj s obličejem černého kocoura
nebojíš se výšek ale dlouhých pádů do neznáma
co když ráno z protějšího okna upír do slunce zamžourá
Nebojíš se tmy (básně z roku 2008)
pijeme slzy máme se rádi
zrcadlo nebe nás k tanci svádí
zapadá slunce má barvu rudou
teď všechny touhy krásnější budou
O případu ruské punkové kapely Pussy Riot, jejíž členky byly na základě demonstrativního vystoupení v katedrále Krista Spasitele v Moskvě vsazeny do vězení, se u nás v současné době hovoří a píše poměrně dost.
Padne? Nepadne? Možná už padla. Možná nepadne nikdy a my budeme ještě dvacet let pozorovat zvláštní převalování, které se před našima očima odehrává teď. Vzhledem k momentální situaci by se snad ani nebylo čemu divit. Už od samého vzniku současné vlády můžeme sledovat dvě roviny její činorodosti a činění.
V čem se dnes můžeme poučit od J. L. Hromádky
místo zvané getsemane
opřená o okno seděla
se zkříženýma nohama na parapetu
v zádech pohyby popůlnočních
vršovic a do ticha zašeptala větu
má duše je smutná až k smrti
zůstaňte tady jenže v místnosti byly už
jen prázdné talíře tácy a
lahve a doprostřed stolu zabodnutý nůž
V čem tkví křesťanskost amerických republikánů?
Lidé jsou zvyklí o věcech uvažovat v binárních oposicích. Vnímáme světlo jako protiklad tmy, černou barvu jako protiklad barvy bílé, smích jako protiklad pláče a tak dále. Podobně se učíme vnímat také ženu jako protiklad muže.