Jan Keřkovský

I řekl Hospodin Abramovi: „Co bylo, to už nech být, a vyraz odtud do země, kterou ti ukážu.“

rozloučení s Janem Trusinou

„Ježíš pak obcházel okolní vesnice a učil. Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy. Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty. A řekl jim: ’Když přijdete někam do domu, tam zůstávejte, dokud z těch míst neodejdete. A které místo vás nepřijme a kde vás nebudou chtít slyšet, vyjděte odtamtud a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim. I vyšli a volali k pokání.“ Marek 6,6b–12

Text: Nehemiáš 7,72–8,12

(Jan 10,9–10)

Tenhle příběh nás vrátil stovky let zpátky. Lid, jenž patřil Hospodinu a hlásil se k němu, se tehdy stal kořistí jedné velmoci. Chápali to – aspoň někteří z nich – jako trest, který si lid sám přivodil: „Máme, co jsme nechtěli, ale sami jsme si to vykoledovali.“

Text: Lukáš 9,7–27 a Izaiáš 1,15–18

rozhovor s Janem Keřkovským

Třetí rok funguje v ČCE takzvaný vikariát. Co je to vlastně za instituci? Jak se člověk může stát vikářem?

Je-li s námi Hospodin, proč? Soudců 6,11–21

Modlitba

O vysvobození z posedlosti