Číslo
***
Zimní ráno
Obloha je jak cín
z podivné matné modři
a „moje srdce na Vysočině...“,
cítí že začíná nový den.
A cokoli, cokoli to znova opakuje,
setrvává tady, setrvává
se svýma starýma rukama,
drží se ztuhlými, starými prsty,
ať se přidá, jak se říká,
ať mě provází do toho trpělivého počasí,
neponechám to samotě, už nikdy samotě,
ať cokoli z času nám tu ještě zbývá.