Proglas 4/94 přinesl rozhovor s prof. Janem Hellerem, starozákoníkem ETF UK. Vyjímáme pasáž o ekologii, která koresponduje s článkem Hany Librové (s. 12–13).
Biblický pohled na ekologii začíná jinde: Když Bůh stvořil život, požehnal mu a řekl: „Ploďte se a množte se a naplňte zemi.“ Čili Bůh tu chce mít plnost života, a to v jeho horizontále i vertikále, v jeho kvantitě i kvalitě, ve vší plnosti. A člověk je ustaven jako správce – ba šel bych ještě dál. To, že člověk má být obrazem Božím, neznamená zobrazovat Boha vzhledem, nýbrž jednáním. A jednání Boží je velice zřetelné. „Bůh velí svému slunci svítit na spravedlivé i nespravedlivé.“ Člověk zobrazuje Boha tehdy, když vůči těm, ke kterým přichází, přichází v lásce. Dostal úkol zastupovat u stvoření Boha a zastupovat stvoření u Boha. A tak zobrazovat Boha láskou těm, kteří k němu nemohou přímo, a přinášet k Bohu nářek všeho stvoření. Člověk se této kněžské funkce zřekl, soustředil se sám na sebe a začal vytvářet své panství, namísto aby byl Božím správcem. Tak je psáno (Gn 2,15), že Bůh postavil člověka do ráje, aby jej vzdělával a střežil. Jak se vzdělává ráj? Do dneška láskou, nijak jinak. A jak se střeží? Do dneška sebekázní. Ale tento úkol a úděl člověk zrazuje. To, co máme v prvních kapitolách Genese, to není jen minulost, nýbrž něco, co se děje. Pokud jsme dezorientovaní nebo pokud v bibli něco vykládáme proti původnímu smyslu, pak poskytujeme argumenty těm, kteří nakonec řeknou, že křesťanství přispělo ke zpustošení země. Ke zpustošení země přispěli ovšem ti, kteří si říkali křesťané a bibli vykládali proti jejímu původnímu záměru.