Za další text, jímž připomínáme letošní stodvacáté výročí narození Boženy Komárkové, děkuje redakce soudkyni a právní teoretičce Kateřině Šimáčkové.
Jak Božena Komárková založila českou ženskou linii přemýšlení o původu a významu lidských práv
Na právnické fakultě v Brně každoročně probíhá konference o vztahu náboženství a státu, kterou spolupořádám; před několika roky však kvůli stavebním pracím probíhala v konferenční místnosti rektorátu, která byla zrekonstruována a nově vyzdobena. Základem výzdoby místnosti byly velké portréty všech bývalých rektorů; asi to měla být připomínka naší akademické tradice. V průběhu konference jsem si uvědomila, že minimálně polovinu auditoria konference tvoří studentky a akademičky. Ze zdí na ně však jako zástupci předchozích akademických generací shlíželi jen muži. Jakoby svět akademie, vědy a výzkumu byl pro ženy uzavřený a neposkytoval žádné silné vzory žen akademiček z minulosti.
I ve starobylých kolejích v Oxfordu v minulosti stěny zdobily jen mužské portréty, nicméně vývojem doby k nim kolej přidávala modernější portréty absolventek a vyučujících žen. Hned jsem začala přemýšlet, které ženy z minulosti Masarykovy univerzity by měly být ve slavnostních místnostech brněnského rektorátu umístěny jako vyjádření úcty i jako symbol a vzor pro mladé akademičky. První jméno, které mi vytanulo na mysli, bylo jméno Boženy Komárkové. Jméno filozofky, teoložky, autorky, která velmi silně ovlivnila nejen mé přemýšlení o právu a o ochraně lidských práv.
V textech či debatách o lidské svobodě často připomínám tento citát z doktorské práce Boženy Komárkové z konce čtyřicátých let minulého století: „aby žila svoboda v zákonech, musí žít v lidech, a svoboda je pouze tam, kde člověk přemáhá sociální determinismus pohledem vzhůru, kde je její domov a odkud přichází také na tento svět…. Základem duchovní svobody není neodpovědná zvůle jedince, ale naopak stupňované vědomí odpovědnosti.“ Krátce řečeno, základem skutečné svobody je vědomí odpovědnosti.
Odkaz Boženy Komárkové není pro dnešek aktuální jen obsahem jejího díla, ale i jejím životním příběhem. Osobní propojení s ní pociťuji i díky dalším dvěma moudrým a silným ženám, které mě ovlivnily v mé práci i přemýšlení o právu a lidských právech, což jsou Anna Šabatová (bývalá ombudsmanka a mluvčí Charty 77) a Eliška Wagnerová (bývalá místopředsedkyně českého Ústavního soudu a senátorka). Obě tyto ženy (stejně jako Božena Komárková) mě inspirovaly i v tom, že pro dosažení dobrých výsledků v práci i pro vybudování odolné demokratické společnosti je nutné blízce spolupracovat s mladými lidmi, kteří budou mít vliv na její budoucnost. Tak jako Anna Šabatová vychovala silnou generaci právníků a právniček v Kanceláři veřejného ochránce práv a Eliška Wagnerová ovlivnila řadu svých mladších kolegů a asistentů, i já se snažím jak na soudech, na nichž působím jako soudkyně (Nejvyšší správní soud, Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva), tak na pražské a brněnské fakultě, vést mladé právnictvo k odpovědné práci pro společnost. Předat jim mimo jiné i myšlenku Boženy Komárkové, že život je třeba chápat jako úkol, jako vědomí nadosobního závazku, jako službu společnosti i ostatním lidem.
Jeden z nejcennějších předmětů, který mne symbolicky doprovodil na mé cestě na Evropský soud pro lidská práva, byla kniha Boženy Komárkové Původ a význam lidských práv psaná na jemném průklepovém papíře a publikovaná v rámci českého samizdatu, kterou si Eliška Wagnerová nechala podepsat od Boženy Komárkové a kterou mi věnovala před několika lety, aby mne symbolicky provázela při mé práci na ochraně lidských práv českého i evropského lidu.
V době komunistického režimu bylo Boženě Komárkové zakázáno veřejně vystupovat i dělat její milovanou práci učitelky, to jí však nezabránilo zůstat aktivní publikačně i pedagogicky v rámci disentu a církve. Posléze se stala jednou z prvních signatářek Charty 77. V rozhovoru s Janem Šimsou, který vedla v osmdesátých letech, připomněla Božena Komárková dobu, kdy byla žalářována během nacistické okupace Československa za svou účast v odbojové skupině Obrana národa, a mluvila o tom, jak po porážce Francie chodila celý den svou celou a s jejími kroky se postupně hroutila dějinná perspektiva, jíž věřila: „Humanita byla poražena. Hesla svoboda, rovnost, bratrství přemožena hákovým křížem. Místo dějinného pokroku k dokonalosti se přede mnou otevírala perspektiva Apokalypsy. Právě tehdy mne naléhavě přepadla otázka, zda lidská práva byla jen dočasným fenoménem liberální epochy, nebo zůstanou trvalým statkem evropské civilizace.“ Právě tento citát použila již zmíněná Anna Šabatová na úvod své disertace a skvělé knihy Ombudsman a lidská práva.
Božena Komárková byla (obdobně jako třeba Jan Amos Komenský) bytostně přesvědčena o tom, že pro budoucnost světa i pro to, aby lidská práva a jejich ochrana zůstala trvalým statkem evropské civilizace, je nejdůležitější výchova a vzdělanost všech, tedy i těch neprivilegovaných a opomíjených.
Božena Komárková byla i teoložkou; moderní sekularizace společnosti se nebála, naopak poukazovala na to, že onou sekularizací se před křesťanskými církvemi otevírá možnost pravé existence a nové odpovědnosti za tento svět (viz její kniha ze začátku devadesátých let Sekularizovaný svět a evangelium).
Filozof Aleš Prázný, který se dílem Komárkové zabývá, ve svých textech o ní zdůrazňuje to, že podobně jako Hannah Arendtová považuje Komárková za podstatné, aby pramenem práva nebyl pouze člověk či národ, jak tomu bylo např. během francouzské revoluce, ale vztah k transcendenci, která člověka povolává k nezastupitelné odpovědnosti před Bohem. Božena Komárková přijímá biblickou koncepci osvobození člověka skrze zákon, který má povahu smlouvy s Hospodinem a na jehož základě teprve přichází vykoupení skrze milosrdenství.
Demokracie podle Boženy Komárkové potřebuje neustále obnovovat svou morální podstatu u co možná největšího množství lidí. Zdar obce vždy záleží na aktivní občanské společnosti a občanské odpovědnosti jednotlivců, kteří ji tvoří. Božena Komárková ve svých dílech, ale i ve své žité zkušenosti zdůrazňuje svobodu i ukázněnost, povinnost sociálního ohledu na slabší. Božena Komárková také hodně tematizovala hodnotu pravdy, snažení o ni zakládala na vědomí, že člověk pravdou nedisponuje, nýbrž se jí pokorně oddává.
Na závěr svého zamyšlení nad tím, čím nás může Božena Komárková inspirovat, bych ještě zopakovala tři důležité myšlenky z její knihy Čemu nás naučila válka, která vyšla v roce 1997:
Být člověkem, znamená ptát se po pravdě. Vědomí, že život má určitou míru, podle které má být žit, patří k prapodstatě lidství.
Žádný život nemůže být žit bez rozlišování dobra a zla.
Přijímá-li člověk život jako službu, nachází teprve životní rovnováhu, životní radost.
Právě tato poslední myšlenka byla myslím podstatou jejího životního optimismu a štěstí; oddáváme-li se vzdělávání druhých a jejich podpoře, přemýšlíme-li o světě pohledem pomoci slabým a potřebným, nezbývá příliš prostoru na smutek či obavu z vlastní budoucnosti.
Ostatně chápání svého života jako služby je pro mne osobně největší inspirací, kterou mi Božena Komárková poskytla.