Erazim Kohák (Vyvolení, zúčastnění, vydědění, Listy 6, 1997) píše o naléhavosti přestat myslet v teoretických pojmech „levice“ a „pravice“ a soustředit se na zásadní možnosti postavení a jednání člověka v libovolném společenství bližních.
Vedle prostě zúčastněných rozeznává vyvolené a vyděděné. Občany, privilegované a ty, kteří ztratí veškerý pocit podílení či přináležení a obvykle k širší společnosti nemají jiný vztah než hněv.
V zemích třetího světa představují většinu, při čemž jejich nejvlivnější složku tvoří absolventi škol, kterým společnost umožnila získat tituly, avšak neposkytla jim .. očekávané společenské postavení. Kde jim islámský fundamentalismus poskytuje tradiční symboly vzdorné totožnosti a víry … projevuje se nesmírná výbušná moc vyděděných.
To, co platí globálně, má svou aktuální podobu i u nás. Česká vláda po roce 1992 vsadila na slib vstupu do klubu vyvolených, na slib privilegií. Takový slib žádná vláda nemůže splnit. Problém vyděděných ignorovala (Romové, sládkovci). Společnost zaměřená jedině na osobní prospěch není s to vytlačené znovu začlenit. Při tom jedině pocit účasti občana na státu může čelit nebezpečí, že počet vyděděných a odcizených poroste a že jednoho dne se najde někdo, kdo jim poskytne totožnost, víru, nenávist.