Protestant obklíčený minulostí?
Se zájmem jsem si poprvé zakoupil časopis Protestant, nezávislý evangelický měsíčník, číslo listopad-prosinec 1990. Vedle zajímavých článků jsem byl překvapen příspěvky autorů, jejichž způsob vyjadřování není obvyklý zejména v církevních časopisech a novinách. Abych byl zcela konkrétní, budu citovat to, co mi nejvíce vadí:
Tomáš Trusina, Zpráva o sjezdu evang. mládeže v Liberci: „Setkání otevřel benešovský farář Jan Klas. Vzhledem k tomu, že ho předcházela pověst příznivce charismatického hnutí, měli mnozí dopředu svíravý pocit při pomyšlení na různé náboženské grify, kterých takto ražení křesťané užívají… Jeho projev nicméně vždy znovu připomínal řečnění obchodního cestujícího – z osobního vztahu k BOHU se spíše stával JEHO OSOBNÍ bůh, kterého propagoval podobně jako jiný dělá reklamu svému osobnímu autu. Tady zřejmě leží bariéry, na něž bude pietistické i charismatické zvěstování zhusta narážet.“ Autor blíže nespecifikoval zmíněné bariéry, ale pokud jsou to bariéry z namyšlené povýšenosti, pak se charismatici i pietisté nemusí takových bariér obávat, protože Pán Bůh pyšným se protiví.
Jan Šimsa v článku Žalmy a žalmy poněkud neústrojně píše: „Když jsem seděl v Bohunicích, bušil jednoho dne na bránu věznice svou překladatelskou pěstičkou Milan Hájek.“ Jako čtenář, který nezná vzájemné vztahy, se nad tou překladatelskou pěstičkou poněkud udiveně zamýšlím – co to má znamenat?
Do třetice uvádím článek Martina Šimsy Apokryfy z roku 2068 v roce 1990. Jedná se o repliku na článek stejného znění od Miroslava Janáčka z Kostnických jisker 30/90. Nejedná se tak o předmět sporu jako o způsob. Martin Šimsa s nekompromisní rozhodnosti vede útok proti synodní radě ČCE: „Můj požadavek je prostý: Nechť odejdou z vedení církve ti, kdo byli úzce spjati a spolupracovali se starými mocenskými strukturami, tj. ministerstvem kultury, Sekretariátem pro věci církevní a Státní bezpečností.“ Není mi známo, z jakého titulu může Martin Šimsa takový požadavek nad hlavami členů ČCE a sborů požadovat. Ostatně bývalí vedoucí tajemníci se na názory také neptali. Komunistický režim a tajemníci odešli, ale jejich manýry přežívají. Toto obklíčení minulostí je velice znepokojivé, pokud si to členové ČCE a sbory nechají líbit, ale netýká se to jen jich, ale celé demokratické společnosti.