Počkat si na hrdinství?
(Ad Smutné vyústění…, Protestant 2/2001)
Nechápu, v čem tkví nepoctivost dokumentu, který Pilip a Bubeník podepsali. Jestliže neznali zákon, který na Kubě zakazuje stýkat se s tamními disidenty, a omluvili se kubánskému lidu (který se samozřejmě necítil dotčen jejich aktivitami, ba naopak, protože trpí tamním totalitním režimem), nevidím v tom žádnou nepoctivost. Jestliže se kubánská strana spokojila s argumentem neznalosti zákona, proč by měl Pilip a Bubeník říkat opak? Jen proto, aby se mohli stát hrdiny? Kdyby se někdo v podobné situaci omluvil F. Castrovi a jeho režimu, bylo by to na pováženou. To však Pilip a Bubeník neučinili. Jestliže se lituje jejich promarněné šance stát se hrdiny lidských práv (o což jim podle mne vůbec nešlo), nic není ztraceno. Zájemci o takovéto hrdinství mohou odcestovat na Kubu, vzít si pár tužek a papír, setkat se s tamními disidenty a ostatní zařídí kubánská strana. Pak stačí počkat několik týdnů, měsíců nebo i roků v komunistických šatlavách a doufat, že se v Castrových myšlenkách najde místo pro soucit nad „agenty placenými Spojenými státy“. …
Nevěřím, že Paynovo a Doležalovo stanovisko získá jakoukoli podporu. O propuštění Pilipa a Bubeníka neusiloval jen P. Pithart, ale i Meziparlamentní unie, A. Johnson, J. Letelier a další diplomaté řady států.