Milý Protestante,
prožil jsem si zklamání nad Tvým 7. vykročením v tomto roce, především pro kázání Rostislava Nechuty.
K otázce M. J. Husa povýtce: 40 let jsme mohli (měli?) žít odkazem tohoto čistého člověka. Mohli, měli. Nebylo třeba ani o tom mnoho mluvit. Rozhodně ne tolik, kolik se o MJH hovoří dnes. Jistý hudebník po oslavách Mozarta si postěžoval, že se umozartoval“. A my se dnes „umasarykujeme“ a „uhusujeme.“ Bojím se, že jde spíše o kult MJH než o opravdové svědectví k následování. Podléháme módním směrum. Rozhodně je otázkou, zda můžeme právě tohoto velikána použít k závěrům jemu rozhodně tolik cizím.
K věci:…„Už brzy po apoštolích se do církve vloudilo mnoho pohanského (obřadnictví, ctění svatých, Marie, obrazu, záslužnictví, vláda kněžská atd.)“ – R. Nechuta, Kázání. Hus byl celým srdcem oddán čisté a něžné lásce k Panně Marii, ke svatým. A to obřadnictví – není nikde zmínka o tom, že by mu bylo cizí všechno to, čím Církev žila i v tomto rozměru. Jediné víme, že to byl muž svatý a spravedlivý, čistý. Anebo byl pomýlený? Lásku k Panně Marii mají moji katoličtí a pravoslavní bratří. zde povýtce. Stejně tak úctu ke svatým. A obřadnictví? Konečně i má církev je církví liturgickou, jistý rozměr obřadnictví je jí možno vytknout, pokud by kdo chtěl být tvrdý (a nespravedlivý). Ale my si v liturgické církvi a v takových církvích vůbec stále uvědomujeme, že mystérium má své místo v bohoslužbě a moderní člověk bude po tom volat. (Viz současné proudy ve světové theologické literatuře.) Na druhé straně bych si volil obraz kalvínské chladnosti v bohoslužbě – a plně to respektuji. Měřítkem je, že to slouží mému bratru ke spáse. A to je hlavní. Jako zase mnohým nám v liturgických církvích slouží ke spáse právě to napadené obřadnictví, a třeba úcta ke svatým a k Panně Marii. Třeba. Jako vyhrocený příklad. Doufám, že nepůjdeme do podrobností, abychom se ubíjeli. Karel Havlíček Borovský svého času psal, že absolutismus církevní je poduškou absolutismu světského. Není nesnášenlivost mezi církvemi poduškou nesnášenlivosti jiné a další? Jsme přece smutni nad situací ve světě, a i u nás.
Prosté husovsky řečeno, to Nechutovo není právě „kázeň“. Ono to nevede ke kázni, ale k roztržkám…
… Navrhuji protestujícím protestantům, abychom vytvořili řetězec modliteb, nad růžencem, aby naše hlasy byly mírnější a zvěstovaly pokoj.