Z čistého nebe?

Napadení Gruzínské republiky nebyl blesk z čistého nebe. Nebe totiž není čisté, mimo jiné proto, že po desetileté přestávce na něm od 17. srpna 2007 opět ve dne v noci létají současně čtyři ruské strategické bombardéry s jadernými střelami: je to prý, podle Putina, nevyhnutelné pro ruskou bezpečnost.

16. 7. 2007 Rusko odstoupilo od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a přestalo se omezovat v počtu tanků a dalších těžkých konvenčních zbraní. Podle prezidenta Putina „mimořádné okolnosti narušují bezpečnost Ruské federace a vyžadují okamžitá opatření“.

6. srpna 2007 oznámil velitel ruských vojenských leteckých sil Selin, že Rusko uvedlo do provozu svou první soustavu protiraketového systému S-400 Triumf. Je rozmístěna kolem hlavního města Moskvy a dokáže ji chránit před všemi typy raket a letadel. Obranu proti všem druhům možného napadení zajišťují nejmodernější samonaváděcí rakety, schopné zasahovat tělesa letící ve výšce od deseti metrů výše, a to za jakéhokoli počasí.

Zemím, které by také rády svou bezpečnost podobně chránily, však vyhrožují ruští politici blíže nespecifikovaným potrestáním, ruští generálové zcela specifikovaně hrozí přesměrováním útočných raket se zbraněmi hromadného ničení právě na tyto země.

24. 3. 2008 prohlásil náměstek ruského premiéra Ivanov, že do roku 2010 plánuje Rusko navýšit produkci konvenčních zbraní o 30 procent a do roku 2015 předpokládá zvýšení o 120 procent.

Přiznávám, že mne všechny vyjmenované kroky ruských politiků děsí, a leká mne snadnost, s jakou je světová demokratická veřejnost bere na vědomí. Možná proto, že se cítím Čechem a těším se občanství České republiky. Tak jako Gruzínců, ani nás není mnoho a naše samostatnost, stejně jako samostatnost Gruzínské republiky, je nesamozřejmá. Příslušníci velkých států a říší vnímají svět jinak než my menší, necítí se ohroženi a vlastně se jim zdá neslušné říci, že se někoho bojí. My to říci můžeme a můžeme i vyzpívat své obavy z toho, že tato noc nebude krátká. My jsme citliví na ohrožení zvenčí, protože by mohlo být i fatální. Nu a je naší povinností svou zvýšenou citlivost vůči imperiálním choutkám velmocí, zvláště těch, s nimiž jsme už učinili zlou zkušenost, zpracovávat do jasných varování pro všechny lidi na světě, kterým je drahé slovo svoboda. Tedy varujme svobodný svět před narůstající vojenskou silou ruské velmoci a před jeho připraveností nasadit ji při prosazování imperiálních zájmů bez ohledu na mezinárodní právo. Naše zkušenost, včetně prolité krve obětí sovětské okupace v r. 1968, nás k tomu zavazuje.

Historie se nikdy docela neopakuje. Vpád vojsk Varšavské smlouvy se v mnohém liší od vpádu armády Ruské Federace do Gruzínské republiky. Tentokrát nepřišli ochraňovat údajný socialismus před údajnou kontrarevolucí, ale údajně lidské životy před údajnou genocidou. Ani nevím, jestli letos v srpnu někdo veřejně demonstroval na Rudém náměstí podporu svobodné Gruzii, jako tomu bylo v srpnu před čtyřiceti lety, když osm statečných ukázalo světu, že ne všichni Rusové žvástům sovětské propagandy o bratrské pomoci věří. Opravdu, hodně se změnilo od té doby. Čtyři hesla z Rudého náměstí z 25. 8. 1986 už nejsou aktuální. Dvě ale zůstávají: „Hanba okupantům“ a „Za vaši i naši svobodu.“

Projev na manifestaci na podporu Gruzie před ambasádou Ruské Federace v Praze dne 21. 8. 2008