Kratičký příspěvek rabína Petera Tobiase v rádiu BBC Scotland (Protestant 5) referuje o izraelsko-palestinské vzpomínkové ceremonii. Proč autor nezůstal u nepochybně úctyhodné současné události a opatřil zprávu tendenčním historickým úvodem? O vyhlášení Státu Izrael v roce 1948 píše: „pro mnoho arabských obyvatel nastal čas útěku z jejich domovů. Pro Palestince je den po Dni nezávislosti Izraele katastrofa.“
Jestli museli opustit své domovy, pak proto, že nenáviděli Židy a chovali se vůči nim otevřeně nepřátelsky. Katastrofa to pro Palestince být nemusela, pokud by byli ochotni žít s Židy v pokojném sousedství. To však velká část z nich nechtěla. Při útoku Ligy arabských států na nově vzniklý Izrael byli Palestinci pátou kolonou nepřítele uvnitř Izraele, takže jejich vyhánění mělo racionální důvod. Kromě toho bylo „vyhánění“ oboustranné – stovky tisíc Židů musely ve stejné době opustit různé muslimské země, kde po generace sídlily. Na rozdíl od Palestinců v Izraeli tam žili v míru a přátelství.
Martin Hrubeš
Den nezávislosti a Den katastrofy
Květnové číslo časopisu Protestant přetisklo zprávu rabína Petera Tobiase o společné arabsko-židovské připomínkové akci výročí vzniku státu Izrael. Pro jedny – Židy – to je radostná událost, pro druhé – Palestince – katastrofa, která způsobila vyhnání kolem 700 000 civilních obyvatel z jejich domovů. Martin Hrubeš se ve své reakci soustředí na historické pozadí události, které líčí poněkud jednostranně – vyhnání jako důsledek nepřátelství arabských obyvatel. Události z roku 1948 se dají zkoumat historicky. Čím se historická událost zkoumá podrobněji, tím méně jednoznačně se jeví, záleží totiž na perspektivě toho, kdo ji líčí, i toho, kdo se ptá. Každopádně v češtině byla o vzniku státu Izrael publikována celá řada knih, jejichž srovnáním se pohled toho, kdo chce mít kompetentní názor, stává plastičtějším.
Historické události však mají také současný dopad i způsob, jak se připomínají. A právě o tom je krátká rozhlasová reportáž rabína Petera Tobiase. Izraelští Židé slaví Den nezávislosti jako radostný svátek vzniku státu, pro Palestince je to smutný svátek národní katastrofy – Nakby. Existuje tedy dvojí, přesně protikladný národní mýtus – co je pro jedny radostné, je pro druhé tragické. Bojovníci za mír (Combatans for Peace, Lochamim lašalom) pojímají výročí vzniku státu a vyhnání jako společnou připomínku, při které zazní pohledy obou stran. Vychází z předpokladu, že „pro nalezení řešení konfliktu je třeba s empatií naslouchat příběhům toho druhého a uznat nespravedlnost. Jen tak je možné dosáhnout skutečného osvobození.“ Společná akce se uskutečnila letos již po devatenácté. Loňské setkání bylo velkých rozměrů – v Izraeli se ho zúčastnilo přes 15 000 účastníků fyzicky a 200 000 virtuálně. Letošní setkání bylo ovlivněno celkovou situací ve Svaté zemi – teroristickým útokem 7. října a brutální válkou v Pásmu Gazy. Organizátoři se však rozhodli navzdory všem nepříznivým skutečnostem setkání uskutečnit. Plný záznam hebrejsko-arabského setkání, opatřený anglickými titulky, lze shlédnout na internetu na adrese cfpeace.org
Mikuláš Vymětal