Johnson – zázračný léčitel v Hradci Králové, léčil v prostorách kina Oko. Úvodem se zpívaly křesťanské písně, pak přišel na scénu pan Johnson a hned nám řekl, že nemá dům, že nemá kufr a že cestuje po světě jen tak. Navštívil již osmdesát šest zemí světa ve všech světadílech. V některých zemích byl několikrát, například v Číně devětkrát. K tomu, aby mohl cestovat a zvěstovat živého Ježíše Krista, potřebuje ovšem peníze, načež si sáhl do kapsy a vytáhl čtyři desetikoruny, řka, že to jsou všechny jeho peníze a že ze včerejšího vystoupení mu zbylo 300 Kčs a to mu na cestu do Rumunska nestačí. Ke sbírce vyzval s tím, že když dá americký obchodník dolar a v bance má milión, dává málo oproti ženě, která dává také dolar, ale má jich celkem jenom deset. Chtěl tím patrně naznačit, že mu máme dát všechno, co máme.
Už tímto úvodem si získal mou averzi. Tato se však vzápětí ještě prohloubila, když se pan Johnson jal vyprávěti, jak byl v Africe mezi lidojedy. Tento srdnatý chlapík se jich vůbec nebál, přestože věděl, že k sobě nepustili ani bílé misionáře. Žoviálně jim pověděl, že by se jim nevešel do kotle a navíc by jim nechutnal, ježto je tučný a oni přece nemají tučné maso rádi. Lidožrouti pak uvěřili v živého Ježíše Krista a hned se rozduněly tamtamy, jak přišel bílý muž a zvěstoval jim radostnou novinu, že Ježíš je uprostřed nich. Dokonce jedna žena, když zvedla ruku, cítila cíp jeho šatu. Také tam přiběhla žena, která dlouho krvácela a místní šaman jí poradil, aby vzala dvě kuřata a obětovala je krokodýlovi – tak se uzdraví. Náš zázračný zvěstovatel však na ni vložil své ruce a žena přestala krvácet. Kuřata určená krokodýlovi položila na nákladní auto Johnsonovi k nohám a on si na nich pěkně pochutnal… Pan Johnson, když nám to vyprávěl, dělal na pódiu mňam, mňam a hladil si své kulaté bříško.
Kdepak se asi vzalo u lidojedů nákladní auto, napadlo mne, když pan Johnson nemá ani dům, ani kufr? Ale budiž, snad mu nákladní auto půjčil nějaký nadšený lidožrout. Kdysi jsem četla, jak vyléčili posledního náčelníka lidojedů z této gurmánské extravagance tím, že mu kuchař připravil k večeři jeho nejmilejšího vnuka.
Poté nám velký svědek vyprávěl, jak byl raněn mrtvicí. Chodil po jevišti a pro názornost kulhal. Pro ještě větší plastičnost si nechal podat židli, aby nám znázornil, jak se vyléčil. Zkrátka – jednoho dne už toho měl dost. Rozlítil se na ďábla, ukázal na židli .a přikázal: „Tady sedl A nechoď za mnou!“ Pan Johnson pak sám odešel na párty a tam se příjemně bavil. Kdyby ho přátelé neupozornili, ani by si nevšiml, že už nekulhá a může tančit.
Po této estrádě přistoupil pan Johnson k léčitelské činnosti. Pokládal na lidi ruce a pronášel nesrozumitelné zaklínadlo. Jeho zázračnou léčitelskou moc potvrdila řada přítomných uzdravených svědků. Mezi jinými vystoupila také s vřelými díky paní, která trpěla nespavostí, ale po včerejším působení spala od 22 hodin do 7 hodin jako mimino. Všichni v sále tleskali a volali alelujá.
Druhý den jsem navštívila v Hradci Králové kostel Panny Marie. Po mši přišel mnich z Taizé. Zpívali jsme žalmy a tiše rozjímali. Než při halasném alelujá měla jsem silnější pocit přítomnosti Ducha Božího v této tiché pokoře.