děkuji za Vaše připomínky k mému textu z léta 1994, v němž jsem vyjádřil protest proti tomu, že KMK, pohrobek brežněvostalinismu a naší nedověry, na území České republiky nadále vyvíjí svou činnost. Vaše připomínky mé stanovisko nezměnily.
Nabízíte mi setkání a rozhovor. S tím ovšem přicházíte pozdě. Čekal jsem Vás v době, kdy vy jste měl svobodu pohybu a já ne. Jsem vděčen řadě křesťanů ze Západu, kteří se odvážili za komunistického režimu osobních setkání se signatáři Charty 77 a hovořili s námi v našich bytech. Vyváděli nás tím z izolace a morálně podporovali. Dali totiž najevo svou ochotou snášet s námi alespoň chvíli vědomí, že jsme sledováni, odposloucháváni a trvale ohroženi. Vy jste mezi těmito činiteli pokoje nebyl. Nezlobte se proto, že Vám setkání nenabízím a dávám přednost setkáním s přáteli, kteří se vůči mně jako přátelé a křesťané zachovali, když jsem byl v nouzi.
Máte pravdu, že můj pohled na KMK je určen mou osobní zkušeností. Nemám žádnou jinou a Váš světový rozhled mi schází. Vám ovšem schází zkušenost s komunistickým režimem, a tak se můžete domnívat, že z našeho zadrátovaného „tábora míru“ se dalo vyrazit na cesty jen tak, když to nějaké po míru roztoužené křesťany napadlo. Podle Vás není pravda, že KMK byla přímo řízena komunistickými vládami. Jak si ale potom vysvětlit sám vznik KMK? V době, kdy farář nesměl v neděli kázat v sousední farnosti bez zvláštního souhlasu státního úředníka a za zakládání nezávislých spolků byli lidé ve vězení, snad vznikla v Praze mezinárodní organizace tak, že několik nadšených křesťanů se spontánně rozhodlo vyjadřovat se k ožehavým otázkám mezinárodní politiky „rozhodnějším slovem“, načež si začali jezdit po světě, budovat mezinárodní sekretariát, pořádat nákladná mezinárodní shromáždění a komunističtí držitelé moci k tomu jenom nespokojeně mručeli? Četl jste Solženicyna? Nebo alespoň Orwella?
Naznačujete, že máte přístup k jakýmsi dokumentům, podle nichž ministři pro náboženské otázky z komunistických zemí„ nebyli s KMK zcela spokojeni“. Je to možné. Občas pán není spokojen s prací svého sluhy. Dokumenty, které jsme viděl já, však pánovu spokojenost potvrzují. Např. náčelník StB generálmajor Vladimír Stárek prohlásil: „Mírové zaměření a angažovanost KMK ve světě je plně v souladu se zahraniční politikou zemí socialistického společenství“…„v zájmu pronikání přes KMK do západních církevních center se v současné době jeví jako účelné jít na širší styk jak se Světovou radou církví, tak s Vatikánem, například Sekretariátem pro sjednocení křesťanů“…„pronikání do těchto světových církevních center přes KMK bude úkol mimořádného významu“. („K aktuálním otázkám StB boje proti nepřátelské činnosti církví a náboženských sekt“, březen 1979, str. 25 a 26).
Jestliže tedy tato KMK se „těší úctě tisíců lidí v Latinské Americe“, jak uvádíte, pak je záležitost ještě vážnější a činnost KMK ještě nebezpečnější, než jsem se domníval.
Píšete, že KMK podporovala zápas N. Mandely již dávno. Opravdu málo vím o této věci, nicméně vnímám z dostupných zdrojů, že N. Mandela je osobnost kontroverzní, jeho stanoviska se měnila v průběhu času až zásadně, a svůj zápas vede dnes jinými prostředky a s jinými cíli než v době, kdy ho KMK podporovala. Právě tak mne nepřesvědčuje, že KMK stála „neochvějně na straně Palestinců v době, kdy je většina církví považovala za teroristy“. Mezi Palestinci teroristé jsou a byli i v minulosti. Jestliže dnes J. Arafat odsuzuje akty terorismu, byly doby, kdy je podporoval. Co tedy podporovala KMK?
Ostatně ve svém ahistorismu se dopouštíte velké křivdy na konkrétní osobě. J. L. Hromádka, můj učitel, postava rovněž kontroverzní, jednoznačně odsoudil sovětskou okupaci naší země v r. 1968 a na svém stanovisku statečně setrval. KMK sovětskou okupaci ospravedlnila a s J. L. Hromádkou, svým zakladatelem, se rozešla. Nemáte žádné právo dovolávat se J. L. Hromádky, když jste ho nepodpořil v jeho největším zápase, ve kterém čestně obstál. Abyste se směl dovolávat J. L. Hromádky, musel byste se s ním solidarizovat, tedy na činnosti KMK se nepodílet.
Největší výhradu mám vůči Vaším ambicím na vědění a rozumění. KMK, jak píšete, „rozumí touze po svobodě a důstojnosti tisíců lidí v Latinské Americe“. Odpusťte, ale z této věty i z celkového tónu Vašeho článku na mne dýchá bohorovná nabubřelost. Já totiž nerozumím sám sobě, a z duše mi mluví žalmista, když volá „Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé, zkus mne, a poznej myšlení má“ (Žalm 139,23). Vy rozumíte touhám tisíců lidí. Kde berete tuto jistotu? Máte za to, že máte po ruce jakési „rozhodnější slovo“, než jsou připraveny říci církve. Chcete tato slova říkat „znovu a znovu“, a to k problémům míru, osvobození a spravedlnosti. Dokonce víte, že po kolapsu centrálně plánovaných ekonomik (jestlipak jste ve své vševědoucnosti věděli i to, že zkolabují?) „následuje evidentní selhání systému volného trhu“. Sebevědomím opravdu nešetříte, cítíte se být experti na ty nejdůležitější otázky dneška, máte na ně odpověd a znáte řešení.
Tato vaše jistota mne děsí. Zvláště, když se při tom pokoušíte objevit nový „světový řád“, který by uskutečnil vaše „rozhodné slovo“. Náš svět vskutku není stabilní a nastolení nějakého takového řádu by se Vám, vědoucím a rozhodným, nakonec mohlo na nějakou dobu podařit. Nevím, zda by ten Váš řád byl alespoň tak tolerantní, že by jedince váhavého a nevědoucího nechal dělat topiče.
S pozdravem
Miloš Rejchrt, vikář Českobratrské církve evangelické v Praze-Dejvicích