Komu se mohu vyzpovídat?
Katolíci mají nějakého pardála,
kterému říkají otče,
ten můj vzal roha před dávnými časy –
zrovna tak jako ten Jeho.
Zkoušel jsem vyzpovídat se své slečně,
ale nemá dost trpělivosti – když nekráčí o účes,
o hadry,
o šminky,
o telinu.
Kdyby kanály ABC, CBS a NBS vysílaly výchovné pořady,
nebyla by z ní možná taková netýkavka
a naučila by se číst
komiksy.
Má sousedka (142–76–140) mě chtěla dobrovolně
vyslechnout, ale
já ze sebe nevypravil slovo –
její míry si vedly svou
a dusily mě.
K buddhistickému příteli jsem zašel,
vyslechl mne, ne-
poradil, prý
„modli se, modli se, modli se a jedno oko měj dokořán“.
Nemodlil jsem se – a obě oči jsem měl dokořán.
Navštívil jsem tři kamarády ve Fort Hoodu,
nerozléhá se tam Kassandřin křik,
a přesto vás nikdo nezaslechne. Aspoň oni ne.
Ti tři do mě hučeli „nevyvolávej žádnou válku“.
Proč???
Kdybyste mohli dělat bezpočet jiných věcí jako
vyvolávači života, bylo by to –
stejně k ničemu...
Když mi bylo 17,
neměl jsem na snění čas,
sny neexistovaly –
modlitby ano, jako sny.
Teď je mi 17 8
a pořád ještě nesním.
Otče, odpusť nám naše viny, neboť víme, co činíme.
Don L. Lee, přeložil Pavel Šrut