Často se hovoří o zakomplexovanosti ruského národa vůči Západu. Hovoří se také o nedobrém zakončení první světové války, z něhož povstala německá touha po pomstě, touha, jež pravděpodobně také souvisela s hrdostí. Před časem papež František prohlásil, bylo to v reakci na urážky muslimů kolem aféry v Charlie Hebdo, že se nesmí divit ten, kdo urazí něčí matku. Má pak očekávat prudkou reakci.
Urážky, komplexy, závist. To jsou veliké momenty lidských válek. Přitom se už skoro zapomnělo na velký příběh celého západního světa, který trpěl obrovským komplexem vůči bohatému Východu a vyvrcholil likvidací Konstantinopole (13. dubna 1204) – jen proto, že Řekové tehdy byli bohatší, vzdělanější… A pozor – podle západních vzdělanců měli příliš změkčilé mravy!
Nepřipomíná nám to něco? I dnes je leckdo obviňován ze změkčilosti, která kazí mravy, ha ha.
Nyní se tedy pojďme poučit z historie: šedesát let před slavným vypleněním Konstantinopole (jež vyvolalo přílivu řeckých učenců na Západ, který zde nastartoval protestantismus a zrovna tak renesanci) táhli l. p. 1146 zbožní křižáci na východ. Měli projít Konstantinopolí. Ještě před tím se začali setkávat s poselstvy od konstantinopolského císaře, bylo to ještě v Regensburgu. Styl jednání Řeků vnímali západní zbožní rytíři jako zákeřnou vychytralost. Tak např. v dobovém záznamu pořízeném Odou z Deuil prohlašuje biskup Geoffroy z La Roche-Vanneau: „Drazí bratři, neopakujte, prosím, v souvislosti s králem tak často slova sláva, majestát, moudrost a zbožnost. Král sám sebe zná, a také my ho dobře známe. Sdělujte tedy to, co chcete říci, stručněji a svobodněji.“ Odo pokračuje: Přesto si však i laikové neustále opakovali přísloví, jež praví: TIMEO DANAOS ET DONA FERENTES [Bojím se Řeků, i když přinášejí dary] (Odo z Deuil, De profectione Ludovici VII in orientem, s. 26.) Pro zápaďany byli Řekové příliš uhlazení. Sami zápaďané o sobě smýšleli jako o silných a zbožných. Odo z Deuil dále popisuje, že Řekové jsou kvůli svému bohatství změkčilí, domýšliví, zženštilí, zbabělí, lstiví, zrádní a pozor! Navíc to byli kacíři!! Měli totiž jiné liturgické praktiky. Odo pokračuje: Z těchto důvodů si Řekové vysloužili nenávist našich bojovníků. Jejich nedostatky totiž nakonec rozpoznali i laikové. Proto se naši domnívali, že Řekové nejsou křesťané a že zabíjet je nic neznamená. Bylo tudíž obtížné zabránit jim v krádežích a drancování. (Odo z Deuil, De profectione Ludovici VII in orientem, s. 56).
Díky historikům – čerpal jsem z knihy Jeana Floriho: Eleonora Akvitánská, Argo 2014 – si tedy můžeme učinit lepší představu o psychologických motivech národů vedoucích „morálně spravedlivé“ války. Obávám se, že rétorika některých zemí dnes se příliš neliší od pradávných časů, kdy na velkém území dnes bohatého Západu ještě kralovala nevzdělanost, brutalita a fanatická zbožnost.