Milá Hanko,
moc Tě zdravím, a vyřiď prosím můj pozdrav také svým sestrám!
S napětím, a nutno říci, i s docela velkým vzrušením jsem si Protestora v Protestantu č. 7 pročetl a samozřejmě jsem velmi intenzívně vzpomínal! Já jsem o výročí Tvého tatínka nevěděl, a chtěl bych také pár řádků přidat, asi trochu osobnějších. V roce 1975 jsem nebyl přijat na žádnou střední školu a skončil na učňáku, kde jsme neměli vůbec žádný dějepis. I na dálkovém gymnáziu, na kterém jsem (stejně jako třeba Martin Šimsa) potom studoval, byla výuka dějepisu velmi chabá. Dálková studia jsem musel přerušit kvůli vojně. Po návratu jsem mohl složit buď semestrální nebo celoroční zkoušku, při které jsem ovšem musel prokázat solidní ponětí o historii. Bez vašeho tatínka bych neměl šanci to zvládnout.
Když jsem se v patnácti stal učněm bez šance na solidní vzdělání, Tvůj tatínek k nám přijel a nabídl mi pravidelnou soukromou výuku dějepisu. Co já jsem se k vám najezdil! Jistě pamatuješ, jak jsem přijížděl večer z učení v Hradci Králové domů do Sněžného a ráno již brzy před sedmou šel buď na autobus nebo o něco později sedl na pionýra a jel do Bystřice. K tomu jsem pak ještě obvykle u vás dostal od maminky oběd. A tak to probíhalo po dlouhou dobu. Zároveň jsem od pana profesora vždycky dostával písemné podklady k dalšímu studiu.
Co mi utkvělo, byly ty takzvané HRV. Víš, co to znamená? Hlavní rysy vývoje. Váš tatínek mě učil, jak zpracovat určité historické období. Základní letopočty, jak říkal, je minimum, které je nutno se naučit. Ale u HRV šlo o to, zda člověk ví, co se v tom období dělo, a také zda tomu, tomu, co se dělo, aspoň trochu rozumí. Váš tatínek mě vlastně učil studovat! Já jsem tehdy byl učeň, co chodil jen do učňovské školy a do fabriky. Když jsem po vyučení v roce 1978 přešel do Brna, chodil jsem také ještě nějaký čas soukromě k paní profesorce Komárkové.
I já tedy chci poděkovat za všechny ty hodiny a milé chvíle, věnované jenom mě. Na rozdíl od mého bratra Mirka, který měl alespoň tehdejší gymnaziální dějepis, bylo pro mne bylo soukromé vyučování vašeho tatínka úvodem do studia vůbec a také i provázení k chápání, k čemu jsou dějiny důležité dnes. Jako již tehdy, i dnes s něčím v jeho pojetí dějin nesouhlasím, ale to by pan profesor naopak uvítal, mohli bychom o tom hovořit a diskutovat.
Rád vzpomínám i na ony pověstné týdenní kurzy v Nízkých Tatrách a na Valašsku, kde se vystřídalo za ty roky hodně různých lidí z našich kruhů, např. také zesnulý Míša Dus, ale také mnozí další, zcela nedisidenští.
S velikou vděčností na Vašeho tatínka u příležitosti jeho výročí vzpomínám. Měl jsem aspoň tu čest ještě mít promluvu k jeho osmdesátinám na Zbytově.
O tom, jak jste celá rodina jezdívali do Sněžného, kde tehdy farářoval náš otec Jaroslav Pfann, a jak jste vy tři sestry zazpívaly v kostele, třeba zase někdy jindy.
Takže moc pozdravů od Daníka Pfanna ze Sněžného!