PKP 1/09: překlad Žalmu 77
Píseň s jechutonským hudebním doprovodem pro Azafa
Pozvedám svůj hlas k Bohu,
křičím k Bohu zplna hrdla,
aby mě zaslechl.
Když jsem se dostal do úzkých,
za dne jsem hledal Pána,
a s nocí se má síla vytrácela;
nešlo to zadržet,
moje duše se nedala utišit.
Chci se Bohu připomenout,
dojmout ho, stěžovat si mu.
Slábnu na duchu. (Sela)
Nenecháš mě oka zamhouřit,
rozrušil jsem se, a nemohou promluvit.
–
Uvažoval jsem, co přeběhlo dnů od počátku,
kolik let, celá věčnost.
Chci vzpomínat za noci svou písní,
rozjímat v srdci
a v duchu řešit otázku,
zda na věky zavrhuje Pán
a nikdy více už nebude mít rád.
Ustala-li již jeho láska?
Došla mu řeč na věky věků?
Zapomněl Bůh na smilování?
Snad ve zlosti udusil v sobě lítost? (Sela)
A pak jsem si řek´:
Tohle je můj konec. Velebný stáhl pravici.
–
Rozpomínám se na skutky Nejvyššího,
připomínat si chci tvoje pradávné divy.
Probírám se všemi tvými činy,
tvé úmysly beru v potaz.
Nejvyšší Pane, tvá cesta znamená svatost.
Jaké božstvo je větší než Bůh?
Ty jsi bůh, který činí zázraky,
tvá moc je známa mezi národy.
Zasadil ses paží o svůj lid,
o syny Jákobovy a Josefovy. (Sela)
–
Viděly tě vody, Nejvyšší Pane, viděly tě vody,
pohnuly se a zachvěly hlubiny.
Protrhla se oblaka přívalem,
zahřmělo z mračen.
Tvé blesky za tvého hromobití
kolkolem tancují
ozařujíce v osvitech krajinu,
chvěje se, třese se zem.
Mořem vedla tvá cesta,
prošel jsi velkou vodou,
avšak tvé stopy nelze rozpoznat.
Vedl jsi jako stádo svůj lid
skrze Mojžíše a Árona.
(2007)
Poznámky
křičím k Bohu zplna hrdla – volím expresivní výraz, zároveň volnější překlad, ČEP též překládá volněji, zatímco kralický překlad se ukazuje být nejdoslovnější.
aby mě zaslechl – podobně jako kraličtí překládám větou účelovou.
Když jsem se dostal do úzkých, za dne jsem hledal Pána – spojuji den s hledáním Pána (v protikladu k noci, o níž se následně hovoří), nikoli se stavem úzkosti jak to činí většina překladů: „V den ssoužení svého Pána hledal jsem.“
a s nocí se má síla vytrácela – doslova se hovoří o slábnoucí ruce.
Chci se Bohu připomenout; chci vzpomínat za noci svou písní; připomínat si chci tvoje pradávné divy – slovesem chtít se pokouším vyjádřit kohortativ 1. os. sg.
Slábnu na duchu – doslova: slábne můj duch.
Snad ve zlosti udusil v sobě lítost? – pokouším se o poetičtější vyjádření (ČEP: V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?)
tvá cesta znamená svatost – doslova: „ve svatosti cesta tvá“, srv. BKr: Bože, svatá jest cesta tvá.
Tvé blesky – doslovné „šípy“ považuji v rámci kontextu za blesky, naopak následujcí BaRaQiM překládám jako osvity.
tancují – přecházím do přítomného času, protože v textu se přechází do imperfekta.
krajinu – TeBeL překládám jako krajina, viz kral. „okršlek zemský“.