Sýkorovy Biblické úvahy

Číslo

Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vydala počátkem léta sborník Biblických úvah, jehož autorem je ThDr. Jaroslav E. Sýkora. Ten na univerzitě působí jako odborný asistent na Katedře biblických věd a judaismu. Sborník je možné chápat jako určitou mezníkovou sebereflexi k životnímu jubileu, které letos autor oslaví. Tomu rovněž odpovídá skutečnost, že vlastně všechny příspěvky již byly publikovány v nejrůznějších časopisech a periodikách v rozmezí let 1995–2002.

Kniha je rozdělena do čtyř nestejných částí: biblické úvahy, eseje, podobenství a homilie, přičemž první skupina biblických úvah tvoří skoro polovinu předkládaného materiálu. Nutno rovněž hned z kraje podotknout, že právě tyto úvahy jsou z celého sborníku rozhodně nejzajímavější a nejkvalitnější.

Právě v nich totiž autor zcela přirozeně prokazuje svoji odbornou fundovanost, lásku k Písmu, ale především vřelý a rozumějící vztah ke světu Starého zákona. Do tohoto biblického světa je čtenář velice citlivě vtahován, mnohá starozákonní témata i pojmy jsou mu nově interpretovány a uváděny do souvislosti svých odkazů v knihách Nového zákona. Právě tato novost pohledu a propojení, spolu s vysokou jazykovou vnímavostí, činí i tuto náročnější četbu svěží a velice dobře srozumitelnou.

Poněkud nesourodým dojmem potom působí předkládané eseje, jež byly otištěny v nejrůznějších periodikách. Některé například v Domažlickém deníku, kde mohly jistě dobře plnit svoji regionální funkci a poslání. Zde se však čtenář při jejich četbě přece jenom neubrání dotěrné myšlence, jestli nebyly přiřazeny tak říkajíc trochu „do počtu“ a že méně někdy bývá více.

Tento poněkud rozpačitý dojem napravují roztomilá židovská podobenství a jejich hlavní moudrý aktér. Rabi Koljodea obklopen svými žáky trpělivě odpovídá na jejich zvídavé otázky, aby svou nečekanou odpovědí vždy překvapil a ještě více motivoval ke studiu Tóry a lásce k Bohu.

Poslední část sborníku tvoří homilie. Jedná se o deset kázání či příležitostných promluv. Autor v nich nezapře svoji horlivost pro Hospodina a jeho věci. Škoda jen, že to často nedokáže činit s větší citlivostí a pokorou. Tak se mnohdy jistě dobře míněná výzva setká spíše s vystrašeným a zdrženlivým odstupem. Jistě by si většina kazatelů vroucně přála, aby jejich posluchači pilně studovali Písmo, dějiny, tradici i třeba rabínskou literaturu. Ale domnívám se, že k tomu je především potřeba vzbudit u nich potřebnou touhu i živoucí zájem. A ne jim pouze dát najevo jejich povrchnost a mnohé nedostatky. Čímž však nikterak nechci zpochybnit potřebu všeho v takovýchto výzvách řečeného.

Závěrem si dovolím ocitovat několik slov ze závěrečného Přítelova pozdravu od prof. Milana Balabána: autor nabízí „zesoučasnění biblického poselství a židovské základny křesťanského vyznání“. A to je také podle mne největší přínos tohoto nedávno vydaného sborníku, který mohu doporučit pozornosti všech zájemců o studium Písma a biblických věd.

Jaroslav E. Sýkora, Biblické úvahy
Vyd. Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2002