Traduje se, nevím, kde se to vzalo, že Jan Žižka bojoval v bitvě u Grunwaldu na straně polského krále. Kdesi jsem četl, že bojoval u Azincourtu. Že by bojoval u Gettysburgu na straně otrokářů, jsem zatím ještě nečetl, ale možná, že se to ještě někde dočtu.
Lidové noviny totiž v pátek 16. 7. 2010 připomněly 600. výročí bitvy u Grunwaldu. V rámci této připomínky jakýsi Robert Rác plácnul cosi o tom, že Žižka v bitvě samozřejmě nebojoval na polské straně, ale na straně Řádu německých rytířů a suverénně dodal, že o tom existují písemné doklady v archivech polských i řádových. I málo poučený člověk si řekne, že je to blbost. Kdyby takové doklady o Žižkově angažmá u Grunwaldu či Azincourtu existovaly, dávno by se o nich obecně vědělo. Ono se ve skutečnosti ani neví, že by Žižka byl v roce 1410 v Polsku.
Karel Steigerwald ovšem ví své. V článku „Žižka a Nečas, osobnosti prázdnin“ otištěném v MFD 20. 7. 2010 ví na základě uvedeného plácnutí jistě nejen to, že Žižka bojoval proti Polákům, a proto to má nahnuté, ale i to, že by byl býval strůjcem stalinských nezákonností, Husákovy normalizace ba i samotným Hitlerem. Čím Žižka Steigerwalda tak irituje? Tím, že bere vážně, co je napsáno v Bibli, a tím, že když ho křižáci násilím chtěli donutit, aby tancoval, jak vrchnost bude pískat, tak jim stejnou oplácel.
Není to poprvé, kdy se Steigerwald rázně „obul“ do Žižky a husitů. Proč by ne, vždyť doba je taková, na Žižku a husity nadávat je dovoleno. Kdyby se to nesmělo, psal by odvážný autor asi nějaký rozhlasový seriál. Tentokrát ale ještě dodal, že „pro slušné lidi je Žižka loupežník, náboženský blouznivec a fanatik s úchylnými názory… pro protestanty osvícený reformátor shnilé církve…“ Takže protestanti, ne abyste si mysleli, že jste slušní lidé!
Shodou okolností jsem ve stejný den jako Steigerwaldův článek v MFD četl v týdeníku Týden interview Renaty Kalenské s Janem Krausem. Poněkud nervózní reportérka na také poněkud nervózního Krause „vybalila“ jeho účinkování v anketě „Největší Čech“, kde Žižku obhajoval. Otázka na Žižku mi do rozhovoru moc nezapadala, ale reportérka zřejmě přes něj chtěla zacílit na Paroubka, když už ho Týden nedávno na titulní straně zpodobnil jako husitského bojovníka. Z Krausových slov mě zaujalo: „Jan Žižka je vzácný zjev proto, že nebyl předposraným lokajem…“
Z prázdninového čtení o Žižkovi jsem dospěl k názoru, že jsou asi dva české národy, každý se svými vlastními dějinami. Národ těch, kdo netancují tak, jak vrchnost píská, a národ „předposraných lokajů“. Patřit k těm prvním, jak dobře víme, má podstatnou nevýhodu, dostávají přes čumák, proto jich je málo. Ti druzí, co dělají a říkají, co se smí, mají své pohodlíčko, takže je jich hodně. Kdosi je nazval „čecháčky“. Kam se vrtnout? Beru Krausova slova jako výzvu, kam se přiklonit … i pokud jde o podhled na dějiny.