Mikuláš Vymětal pracuje v církvi na poloviční úvazek jak farář pro menšiny. V současné době tráví studijní volno v Izraeli. O tom, čemu se věnuje a jak se mu jeví tamější situace, napsal 13. listopadu okružní list přátelům, z nějž s jeho svolením vyjímáme:
Projekt a studia
Jsem na studijní dovolené, což je mimořádná možnost věnovat se tomu, co chci, a nemuset z toho skládat žádné účty a zkoušky. V projektu jsem měl dvě témata: Dlouhodobé aktivity ve prospěch mírového soužití mezi různými skupinami obyvatel a příprava mezinárodního a mezináboženského semináře o Poslední večeři Páně a Hagadě šel Pesach.
Prvnímu tématu se věnuji tak, že se zde setkávám s velmi různými lidmi – s rabíny a rabínkami, faráři i farářkami, Židy, muslimy i křesťany. Každý den tu vedu zajímavé rozhovory, kromě těch dohodnutých i docela spontánní – třeba v autobuse. Takřka všichni jsou tu ke mně neobyčejně přátelští.
V pátek večer nebo v sobotu chodím do synagogy Har El, v neděli do místního evangelického kostela, který má bohoslužby v arabštině, němčině a angličtině. Mešitu jsem zatím nestačil navštívit žádnou, ale chystám se zajít alespoň do té nejbližší, která je naproti mému pokojíku. 20. 11. zde budou mít školní děti volno u příležitosti narozenin proroka Mohameda (Maulid), tak asi užiji k návštěvě této příležitosti.
Pro chystaný seminář, určený českým studentům teologie, jsem našel izraelské partnery v prof. Izraelu Juvalovi a místních rabínech ze skupiny Rabíni pro lidská práva. Seminář začne nejdříve za rok, takže jsme zatím ve fázi organizačních příprav.
K těmto dvěma tématům jsem si spontánně přibral třetí – na univerzitě navštěvuji semináře Úvod do Talmudu a Midraš Berešit Rabba (to je můj oblíbený). Po mnoha letech jsem zase sám studentem a věnuji se asi 8 hodin týdně Talmudu, 2 hodiny midrašům – a užívám si toho.
Bydlení
Jak zde bydlím? Nejprve jsem měl tři týdny pronajatý pokojík v hostelu Jaffa Gate hned u Jaffské brány ve Starém městě. Kolem proudí věřící davy křesťanů i Židů, ale v hostelu byl klid. Z balkónu byl krásný výhled na město. Po návratu z rodinné dovolené jsem se přestěhoval a nyní bydlím v arabské vesnici A-Tur na Olivové hoře, ve slavném domě Peace House Ibrahima El-Hawy, který nám tu také vydatně vaří. Nejčastější dvě slova, která od Ibrahima člověk slyší, jsou Welcome a Eat! Z balkónu mám opět krásný výhled – tentokráte do pouště, údolí Jordánu, když je dobrý rozhled, tak i k Mrtvému moři a do Jordánska.
Počasí a politika
V Judských horách už nastává studená část roku. Zimy v teplých zemích bývají krušné, domy tu nejsou izolované a nemají ani topení. Mám krásný pokojík na střeše, který jsem důkladně zaizoloval pomocí dek – a z patrové postele vyrobil pomocí dek i postel s nebesy. Topení nahrazuji lahví s teplou vodou, kterou se ohřívám pod peřinou.
V některých částech Izraele je naproti tomu pěkně horko – teroristé z Pásma Gazy nastříleli v posledních dnech do Izraele 400 raket, což je nebývalé množství. Velkou část jich zlikvidoval místní obranný systém Ocelová kopule. Ale jsou i dva mrtví a několik raněných (na místních silnicích i v Čechách bývá každodenně mrtvých každopádně více). Lidé z okolí Pásma Gazy odesílají své děti do bezpečnějších částí Izraele a sami tráví čas pokud možno v místních bunkrech.
Zítra rozhodne izraelská vláda, zda na tyto útoky odpoví pozemní vojenskou operací. Pokud k tomu dojde, což je pravděpodobné, ale ne jisté, tak to bude to již třetí válka od izraelského stažení z Pásma Gazy v roce 2006. Na politiku mi tu mnoho času nezbývá, proto to zmiňuji jen několika větami. V Jeruzalémě se žije stejně, jako předtím. I na život s válkami si člověk zvykne – a dnes je Jeruzalém podstatně bezpečnější město, než když jsem zde studoval před dvaadvaceti lety. O politické situaci jsem se dnes bavil s jednou rabínkou z Rabínů pro lidská práva, která se dlouhodobě věnuje dialogu mezi Židy a muslimy. Ze situace nemá žádnou radost, jenže i ona soudí, že není možné si nechat v takové míře ostřelovat vlastní občany sousedním politickým celkem. Mezi přáteli na facebooku mám jediného obyvatele Pásma Gazy – fotografa Fadiho Abdallaha Thabeta, jehož výstavu jsme měli v Berouně. Pokud chcete vidět situaci z jeho perspektivy, můžete si dohledat jeho facebookový profil, který je veřejný.
V Jeruzalémě je každopádně klid. Pokud se tu střílí, tak jsou to rachejtle při oslavách svateb: Před dvěma dny se v sousedním domě slavila rozlučka se svobodou – samí mladí muži, žádný alkohol, protože to byli muslimové, zato vodní dýmka, arabská hudba rozléhající se okolím (ale přesně ve 22.00 ztichla) a trocha ohňostroje. Ženich je chudý jak kostelní myš, dá-li se takto mluvit o muslimovi, nejčastějším darem byla obálka s penězi, takže i oslava byla umírněná…
A když jsem proti sobě v tomto dopise postavil rachejtle a rakety, mohu vyjádřit i naději, že láska, kterou může prožívat každý, bude pomáhat snášet utrpení a těžkosti, kterou s sebou nese konflikt, lidem na obou jeho stranách…
Loučím se s Vámi z poklidného Jeruzaléma a přeji Vám vše dobré – do blížícího se Adventu, Chanuky i Maulidu.