rozhovor s Janem Čapkem
Poradní odbor synodní rady českobratrské církve evangelické pro společenské a mezinárodní záležitosti vypracoval v letech 1993–5 Stanovisko k problematice vysídlení sudetských Němců. 29. synod pak přijal tento dokument za oficiální stanovisko ČCE. Na reakce veřejnosti jsme se zeptali člena synodní rady ČCE i člena zmíněného poradního odboru Jana Čapka.
Stanovisko k problematice vysídlení sudetských Němců získává na ozvučnosti. Jak je přijaly sesterské církve v Německu?
Nejvýznamnější je odpověď předsedy a místopředsedy Rady evangelické církve v Německu z 9. ledna 1996 – biskupa K. Engelhardta a biskupa J. Hempela (viz text vedle). V Německu je čtyřiadvacet členských církví a zmíněná Rada je jejich společným představitelem. V odpovědi čteme: Naše odpověď z Německa může být pouze taková, že my sami se o to sebekritičtěji a upřímněji postavíme tváří v tvář minulosti. Odpověď byla předána synodní radě při její návštěvě bádenské církve v Karlsruhe v lednu 1996. Naši hostitelé zvažovali, jak s dokumentem seznámit svou vládu a poslance spolkového sněmu.
Jednotlivci v dopisech vyslovují dík, uznání, rozbory textu, oznámení o jeho rozšiřování. Tak např. F. X. Staudigl z Beratzhausen píše: Váš „sudetenpapier“ přispěje jistě k tomu, aby spory byly zbaveny křečovitosti. H. Kinzel z Vídně: Četl jsem tento text s velkým pohnutím, protože z něho mluví láska k pravdě a protože neobsahuje slovo, které by mohlo někoho zranit. Takový text je velkorysým příspěvkem ke smíření po bezpráví, které bylo spácháno z obou stran. A. Eckert z Hersbruck a H. P. Krajewski z Röthenbach: Ve formulacích cítím ve výpovědi „naši Němci“ srdečně znějící akord smíření, který mne nalaďuje vpravdě bratrsky – a končí slovy: Vaši v Kristu spojení čeští bratří německého jazyka. Bývalý prezident SRN Richard von Weizsäcker z Berlína napsal v dopise asistentu ETF G. Frey-Reininghausovi, že na něho Stanovisko udělalo velký dojem: Je to učební text pro všechny, kdo se s tímto bolestným tématem potýkají a přál bych si, aby došel největšího rozšíření. W. Beyhl z Bayreuth na Stanovisko upozorňuje kancléře Kohla a ministra zahraničí K. Kinkela, cituje z něho a vyzývá k cestě smířeného spolužití. Karl Petrousek z Zell am See Stanovisko vítá a vidí v něm důkaz vaší bratrskosti a že je příspěvkem ke smíření našich národních skupin ve smyslu Pána a Spasitele (Ef 4,32b). Katolická Ackermann-Gemeinde ve svém dopise probírá vzájemné vztahy za první republiky, v roce 1938, za války a po válce, sled událostí, píše o odškodnění obětí koncentračních táborů, ale i o řešení otevřených majetkových otázek a otázky návratu do starého domova, a že o taková uspořádání se smí usilovat pouze bez nových vyvlastnění nebo přesídlování.
Jaký ohlas Stanovisko vyvolalo mezi českými politickými představiteli?
Z kanceláře prezidenta republiky napsal Ivan Medek: Studie je cenným příspěvkem k problematice česko-německých vztahů. Pan prezident bude s textem studie seznámen. Premiér Václav Klaus napsal vedoucímu tajemníku synodní rady: Vážený pane, děkuji za Váš dopis i přiložený text, který jsem si s velkým zájmem (a s tužkou v ruce) přečetl. S drtivou většinou Vašich tezí souhlasím. Předseda parlamentu Milan Uhde píše, že text je plný hlubokého pochopení minulých událostí. Uvažuji, jak textu využít a komu všemu jej předložit, aby ho bylo dobře využito a že by text měli zpřístupnit poslancům. Velvyslanec v Bonnu Jiří Gruša: S velkou pozorností jsem si přečetl českobratrskou analýzu traumatických událostí z roku 1945. Jak argumentace, tak vyústění textu pokládám za významný příspěvek k české sebereflexi, který věru poslouží i mé zdejší práci. Důležité však je jeho samotné působení, za něž se – budu-li mít příležitost – budu zasazovat i já. Děkuji Vám i Vašim kolegům. I já bych si přál, aby právě protestantské tradice česko-německých vztahů – tato jejich vzácně a trvale pozitivní báze – hrála stále větší roli při našich nynějších diskusích. Jiří Honajzer, předseda klubu ODS, o elaborátu píše: Jsem přesvědčen, že nám pomůže lépe se orientovat v otázkách česko-německých vztahů.
Jak je Stanovisko přijímáno v samotné evangelické církvi?
Bylo synodní radou rozesláno do sborů na konci dubna 1995. Nemáme přehled o tom, jak dalece se jím staršovstva a sbory zabývaly, mnohde bylo projednáváno na konventech, synodem bylo přijato v listopadu 1995 za stanovisko ČCE. Došly dopisy od jednotlivců, také od J. A. Dvořáčka, který už dříve vyzýval synodní radu k vyjádření stanoviska k odsunu Němců. Napsal: Jsem upřímně rád, že se mohu plně ztotožnit s prohlášením k vysídlení sudetských Němců. Jak míjela léta obnovené svobody, netrpělivě jsem toužil, aby ČCE našla odvahu pravdivě se vyslovit před Bohem i před lidmi k bolestné otázce naší minulosti, ač je to u většiny našich spoluobčanů značně nepopulární. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že takové prohlášení k odsunu Němců bude kladně přijato sesterskými církvemi v Německu a že přispěje k prohloubení vzájemných vztahů. Přišly dopisy s výklady celé problematiky a s připomínkami ke Stanovisku.
Dále došly tři dopisy napsané na základě článku (v dříve Rudém) Právu z 16. ledna 1996, který reaguje na zprávu německého tisku o setkání v Karlsruhe. J. Zobač, evangelík, píše, že byl článkem šokován, píše o otázce viny, jednání sudetských Němců, jejich myšlence odtržení a vyzývá synodní radu k maximální obezřetnosti. O dalších dvou pisatelích nevíme, jakého jsou vyznání, či zda jsou bez vyznání. E. Šíp, redaktor, člen Správní rady Syndikátu novinářů ČR, píše, že jsme poníženě nabídli omluvu odsunutým Němcům, že jsme vpadli vládě do zad, že zrazujeme národní zájmy, zneuctíváme památku českých evangelíků, kteří byli v odboji, na zahraničních frontách a v koncentrácích, kde mnozí zahynuli, že je to zrada vlády a premiéra a další výčitky. M. Grus kritizuje naše hodnocení odsunu, že se vyčleňujeme z pospolitosti národa, připomíná evangelíky v odboji a končí slovy, že zlo může být podněcováno nejen nenávistí, ale i slabostí a naivitou. Těmto třem pisatelům jsme odepsali a zaslali Stanovisko i odpověď obou biskupů, aby si mohli učinit o celé věci ucelený obraz a nebyli odkázání pouze na denní tisk.
Je možné odhadnout případný dopad Stanoviska na další vývoj česko-německých vztahů?
Nechci význam Stanoviska přeceňovat, i když nás jeho široký ohlas překvapil. Poradní odbor synodní rady pro společenské a mezinárodní záležitosti na něm pracoval přes dva roky a asi čtrnáctkrát je přepracovával. Možná, že se podařilo vystihnout to podstatné, takže Stanovisko oslovuje lidi z různých stran. Zda je zužitkují politikové obou států, se teprve ukáže. Jestliže přispěje k překonání odcizení a napětí a pomůže ke sblížení Čechů a Němců, budeme všichni rádi.
Otázky kladl Tomáš Trusina