Číslo
Setřepu mokrý sníh se zimníku
a vstoupím do bytu,
kde jasné světlo svítí
zpod zeleného kšiltu lampy v kuchyni,
tatínek za stolem listuje v knize,
maminka dělá něco u kamen,
oba se ke mně obracejí,
já štěstím bez sebe se ženu k nim,
dvě prázdné díry naproti ve zdi zejí,
na zemi se povaluje klíček od hodin.
* * *
Tyto dny,
tyto poslední týdny
skoro každý den k ránu,
někdy okolo šesté, v pět, ve čtyři
slyším živě, zřetelně zazvonit zvonek.
Už nechodím otvírat,
už ani nevstávám,
za dveřmi nikdy
nikdo nebyl.
* * *
Být sám,
pad měkký noční stín v tom olivovém háji.
Krev potil Pán
a my jsme spali, spali a spali.
Z knihy Zbyňka Hejdy „Básně“,
TORST 1996