Pojem sekularizace (podobně jako komunismus, postmoderna…) bývá v mnoha článcích a rozhovorech nadužíván a zneužíván jako jakýsi univerzální interpretační klíč k aktuální situaci křesťanských církví ve společnosti. Vyjadřuje se jím – někdy s lítostí, ba výčitkou, jindy jako prostý fakt nebo také s úlevou –, že církve ztratily vliv na společnost, že organizované křesťanství, které po staletí dávalo tvář Evropě, přišlo o určující postavení nebo prostě není zajímavé. Pokus o méně ideologickou a hlubší analýzu sekularizačních procesů je ale spíše výjimkou.
Birminghamský profesor církevních dějin Hugh McLeod se otázkou sekularizace zabývá dlouhodobě. Nesoustředí se přitom na původní význam slova sekularizace, tedy na proces převodu církevních pozemků do necírkevního vlastnictví, ale na širší smysl tohoto pojmu. Na postupné oslabování vlivu církví na politické a společenské dění. Jeho východiskem je především historicko-sociologický výzkum, který se zaměřuje na významné státy západní Evropy – Anglii, Francii a Německo. Kniha, kterou v loňském roce vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury, představuje shrnutí tohoto jeho bádání.
Východiskem je zlomový rok 1848, který přinesl zásadní změny v politickém i náboženském životě velké části Evropy. V Londýně poprvé vyšel Komunistický manifest, ve Francii byla ustavena Druhá republika, revoluční atmosféra zasáhla také Německo. Všechny tyto události napomohly k vyhrocení sekularizačních tendencí. McLeod ovšem dokládá, že se staly východiskem také protisměrného pohybu. Zejména ve Francii, kde byla sekularizace tvrdě institucionalizována, došlo k aktivizaci výrazné katolické kontrakultury. Do jisté míry se tak opakovala katolická reakce na reformaci. Francouzští republikáni zanesli do legislativy zákazy náboženských symbolů ve školách a nemocnicích, neboť v centru zájmu odpůrců církve byla právě oblast školství a zdravotní péče.
V Německu a Anglii byla situace odlišná. Sekularizace neprobíhala v tak masivní systematické podobě, ale byla spíše živelnou reakcí na stav církví a společnosti. Nonkonformisté v Anglii do značné míry přivítali proces oddělování církve a státu. Specificky anglickým tématem pak byl zápas o udržení svěcení neděle. Baptisté, metodisté, židé a další menšinová uskupení viděli v sekularizaci docela logicky naději na rovnoprávnější postavení. Také v Německu představoval tento proces určité naděje pro liberálnější protestanty a byl jimi do značné míry podporován.
Hugh McLeod ve své knize postupně sleduje proměny v několika klíčových oblastech. Především přehledně popisuje, jaký byl poměr mezi systematickou legislativní sekularizací a sekularizací živelnou. Dále se podrobněji zabývá charakterem těch skupin obyvatelstva, které udávaly tempo v probíhajících změnách. Nebyli to pouze liberální intelektuálové a elity, ale také sociálně marginalizovaní, kteří v etablovaném církevním prostředí nenacházeli prostor. Výrazným faktorem se stal také narůstající odklon mužů od organizovaných podob náboženství.
Cennou část knihy představuje také analýza návštěvnosti bohoslužeb, která zviditelňuje některé tušené, ale přesto neformulované skutečnosti. Například to, že lidé z nejnižších vrstev společnosti o církve postupně ztratili zájem, protože se i v tomto prostředí octli v roli outsiderů. Mnozí přestali navštěvovat bohoslužby, protože neměli dostatečně dobré oblečení a cítili se tím ponížení.
Hugh McLeod nabízí velmi komplexní pohled na příčiny a průběh postupné emancipace církví a společnosti, který dokládá záplavou konkrétních příkladů a statistik. Neopomíná politické, společenské ani náboženské hledisko těchto procesů. Právě díky tomu je jeho kniha napínavým a přínosným čtivem.
Hugh McLeod, Sekularizace v západní Evropě (1848–1914)
CDK Brno 2008, 367 s.