Buddha prý dosáhl osvícení pod moruší. Já jsem dosáhl konečného poznání u kopírky ve farní kanceláři.
Často jsem totiž dotazován, v čem je vlastně rozdíl mezi sektou a církví. Doposud jsem však nebyl spokojen s tím, jak nejednoznačně na tuto otázku odpovídám. Až, najednou, když jsem se ve farní kanceláři pokoušel nakopírovat noty pro pěvecký sbor, bylo mi vše rázem jasné. Pomohla mi k tomu právě kopírka, která byla zakoupena z druhé ruky (aby se ušetřilo), která se musí vždy po několika kopiích vypnout, aby se mohlo pokračovat, která nemá ani zásobník, ani navádějící mantinely, takže se musí odhadovat, jak papír vložit, aby projel prostředkem – kterou však přesto nikdo nechce prodejci otlouct o hlavu (vždyť bychom mohli poškodit jméno církve).
Při práci s tímto přístrojem a při vzpomínce na sekty, které jsem mohl zblízka poznat, jsem pochopil, v čem se od nich lišíme. Stačí si připomenout jejich vzorně (byť nevkusně) provedené publikace na křídovém papíře, padnoucí obleky, neposkvrněné košile a vzorně uvázané kravaty. Stačí si uvědomit, jak se pečuje v těchto organizacích o budovy, bohoslužebné místnosti a jejich zařízení, jak např. Svědkové Jehovovi dovedou i zapůjčený stadion zrenovovat kvůli jedinému setkání, jaká kázeň a disciplina (tak často kritizovaná) v těchto organizacích vládne i v těch nejpraktičtějších záležitostech.
Nejde jen o kopírku. V církvi se vůbec pečlivost, zodpovědnost a kázeň považuje za cosi nepatřičného, co se neslučuje se svobodou evangelia. Vzpomínám na jeden sbor, kde potřebovali najmout na práci několik zaměstnanců. Odmítli je však vybrat z řad členů církve. Měli totiž zkušenost, že členové církve se často domnívají, že v církvi se leccos odpustí a není tedy nutné se snažit a pracovat pořádně.
A tak se vnucuje otázka, zda se skutečně musíme lišit od sekt právě tím, že máme věci špatně připravené (vždyť Pán Bůh hledí k srdci), že se bojíme napomenout neukázněnou mládež, která ničí zařízení modlitebny (vždyť jsme rádi, že nějaké mladé máme), že chodíme pozdě na bohoslužby (vždyť může být farář rád, že mu vůbec přijdu) a vůbec se chovat tak, jak by nám to ani ten nejlaskavější podnikatel netoleroval.
Nejsem indický guru, přesto bych rád toto osvícení, kterého se mi dostalo, dopřál i mnoha dalším.
P. S. Omlouvám se všem pečlivým, poctivým a pracovitým bratřím a sestrám, kteří nezapadají do tohoto schématu. Přál bych si, aby jich bylo daleko víc. A vůbec se nebojím, že by se tím z církve stala sekta.